Kam se podělo zlato

Německo zachvátila zlatá horečka. Občanské sdružení Přineste naše zlato domů proniklo se svými konspirativními teoriemi na půdu Spolkového sněmu a na základě žádosti poslanců začnou němečtí auditoři přepočítávat tu část německých zlatých rezerv, která je uložena v americkém Fort Knox či v Bank of England. Kdosi totiž rozšířil drb, že tyto rezervy zmizely nebo byly cizáckými centrálními bankami rozpůjčovány tzv. nakrátko. Bude se zkoumat i kvalita zlata a rozhodně vznikne mezi odborníky na zlato debata na téma, zda mají Němci ještě svoje „chemicky originální“ zlato, nebo pouze podíl na zlatých rezervách uložených v jiných bankách.

Kde se německé zlaté rezervy v cizině vzaly? Byly rozptýleny v obavách ze sovětského jaderného útoku. Ve sloupku pro Der Spiegel píše Wolfgang Münchau, že skutečnost, že se v Německu rozmáhá paranoia, je výmluvná. Když se takovýmto nesmyslem začne zabývat seriózní státní orgán, svědčí to o hloubce nedůvěry v cizinu a cizince. Rozkaz spočítat zlato vycházející z nepodložených drbů reflektuje hluboký stupeň nedůvěry, který Němci pořád chovají vůči zlatem nepodloženým penězům, euru především.

l Ekonom Paul de Grauwe napsal do Financial Times (ocitujme to celé): „Zde je moje hypotéza. Německá Bundesbank byla nepřítelem eurozóny od samého počátku, a to z pochopitelných důvodů. Před vznikem eurozóny Bundesbank diktovala měnovou politiku celé Evropě, kdy se všichni snažili připoutat svůj kurz k marce. O pozici hegemona Bundesbank přišla. Je to teď centrální banka jako každá jiná. Nyní cítí různí nostalgici příležitost. S odchodem z eurozóny, který se teď jeví jako možný, se může pozice hegemona navrátit. Proto vede Bundesbank celoněmeckou kampaň proti euru.“