Ti, kteří rozhodli
Dohromady jich bylo 4 728 342. Největší skupina letošních voleb rozdala zemi karty a těchto pět příběhů říká, co ji k tomu vedlo.
Čekání na čistky
Ivan Patrus
55 let, recepční v domově seniorů, Ústí nad Labem
Na zahradě u chaty umně stlučené z překližek, které vyhnaly původní stavební buňku do šíře i do patra s podkrovní ložnicí, se prohánějí dva psi a bodrý muž jim v podzimním chladném dni na střídačku háže žlutý míček. Ivan Patrus má dnes volno a jako vždy v pěkných dnech ho netráví ve svém sídlištním bytě, ale na zahradě pár kilometrů od Ústí nad Labem. Prací na chatě se bavil i o volebním víkendu a bylo to poprvé v jeho životě, kdy nešel k volbám. „Zaprvé bylo krásně, takže se mi odtud nechtělo odcházet a měl jsem tu co dělat, a taky jsem strašně otrávený a nevím, koho bych volil, když je to všechno stejná pakáž,“ říká. „Všude samé kauzy, pořád zprávy, co kdo ukradl nebo jak o něčem rozhodl špatně, pořád vzájemné urážky, nemám to komu dát.“
Skepse a pocit nechuti pana Patruse prý přesně odrážejí i náladu jeho známých, kteří stejně jako on nepochybují o tom, že co politik, to lump, a když už je někdo slušný, ve špatných partajích jeho slovo zanikne. „Já chci jednoduché zákony a spravedlnost. Když někdo z politiků krade, bác ho – zavřít a nechat všechno zaplatit.“ Pan Patrus si všiml, že se v poslední době změnily poměry ve státním zastupitelství a že by se práci policie dalo více věřit. Jinými slovy, napadlo ho, že ona záplava korupčních kauz, jež ho matou, může být vlastnědůkazem, že začíná platit ono „bác ho“. Ale je už politikou tak otrávený, že si nemíní ponechávat v paměti ani to pozitivní. „Je možné, že se dějí i dobré věci, ale to, že kradou a špatně rozhodují, to se nemění,“ trvá na svém.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu