Sladký nepřítel

Večeře byla výborná. Ale sladká tečka nebude. „V krámě se nedá koupit skoro nic bez cukru,“ říká pětiletý Diviš, jeden z členů rodiny kolem stolu. Má to od své maminky – ta cukr nekupuje, dětem ho nedává a natáčí o něm filmový dokument. „Když jsem čekala své třetí dítě, dostala jsem těhotenskou cukrovku. Teprve když jsem chtěla přestat jíst cukr, došlo mi, že je všude,“ vysvětluje Andrea Culková svůj nápad. Skutečně – položku cukr najdeme na většině nálepek v supermarketu: na majonéze, salámu, paštice i na žervé a spotřeba cukru se u nás za posledních sto let skoro zdvojnásobila. Jeho konzumace je navíc nezdravá a dost možná návyková – někteří psychologové tvrdí, že mechanismus je to podobný jako u kávy nebo cigaret. Abstinenční příznaky, třeba bolesti hlavy, zažila i Andrea Culková.

Bílý prášek ji zaujal do té míry,  že se rozhodla natočit „osobní investigativní thril­ler“. A protože cukr je teď téma po celém západním světě, projevila o něj zájem i televize Arte, francouzsko-německý kanál zaměřený na původní dokumenty.

Minulý týden odjela režisérka natáčet do německého Bonnu, rodiště medvídků Haribo, kteří tam zrovna měli oslavu – fronty dětí toužících po bonbonech se táhly stovky metrů a obří medvědi štědře rozdávali. A přitom jeden dvousetgramový sáček takových bonbonů pokryje desetiletému dítěti doporučenou dávku cukru skoro na tři dny. „Všude kolem je tolik cukru a mně se zdá, že ho už ani nevidíme. Přitom má vliv na naše zdraví, na činnost našeho mozku, na psychiku,“ říká Andrea Culková. O cukru toho hodně nevíme, zřejmě i proto, že je dost lidí, kteří si to nepřejí – například výrobci potravin a nápojů. Ale to, co víme, stačí, abychom se před tím, než se natáhneme pro další sladkost, trochu zamysleli.

Jako jed

Vezměme si třeba onoho sladkého medvídka, anebo raději celou hrst. A polkněme. Co se stane v těle? Cukr se rychle dostane do krve a dále, s pomocí inzulinu, na místo, kde je momentálně zapotřebí – například do mozku či svalů. Tam se spálí a přebytky se promění v tuk. Donedávna se zdálo, že pokud cukru není moc, vlastně příliš neškodí – hlavním zlem ve výživě byly tuky. V poslední době se však zdá, že ani bílý sladký prášek není zřejmě nevinný. Především vědci z USA, nejtlustší země světa, vidí v cukru dalšího možného viníka obezity, cukrovky a jiných civilizačních nemocí, jichž přibývá, ačkoli tuků se jí méně.

„Cukr je jed. Řekl jsem to přesně takhle. Jed,“ prohlašuje Robert Lustig, profesor pediatrie na Kalifornské univerzitě v San Francisku, odborník na dětskou obezitu a také hvězda YouTube. Jeho přednášku „Cukr: hořká pravda“ už viděly skoro tři miliony lidí. Do teorií o výživě přináší nový směr. Podle profesora Lustiga se v posledních desetiletích stalo přibližně toto: Odborníci na výživu vydali doporučení na snížení podílu tuků v potravinách. A nízkotučné produkty tak postupně zaplavily trh. „Ale víte, jak chutná nízkotučné jídlo, jako…,“ říká na videu profesor Lustig a ozve se pípnutí, protože taková slova na přednášku nepatří. Pro zlepšení chuti začali výrobci dodávat do potravin stále více cukru. Obvyklým sladidlem v průmyslově vyráběných potravinách je řepný cukr nebo kukuřičný glukózo-fruktózový sirup – obojí se skládá z poloviny fruktózy a poloviny glukózy. Fruktóza se však v těle chová podobně jako alkohol – působí zvýšení krevního tlaku, usazování tuku na játrech a obezitu.

Tahle námitka se týká průmyslově vyráběných potravin. Ovšem ani výtečný domácí dortík není bez rizika. Na to upozorňuje další Američan, psycholog Anthony Sclafani z Brooklyn College v New Yorku. Pracuje tam jako vedoucí laboratoře, kde se zkoumá souvislost chování a výživy. Právě tady krmil své krysy sladkostmi. Když dostaly třeba marshmallow nebo cereálie, jedly a jedly. Ztloustly a častěji než ostatní krysy onemocněly rakovinou či cukrovkou. Po konzumaci cukru se totiž rychle zvýší jeho hladina v krvi – jenže pak zase rychle poklesne. A jedinec ji chce doplnit dalším cukrem, což funguje podobně u myší jako u lidí. „V mozku cukr startuje podobný vzorec chování jako některé drogy,“ vysvětlil psycholog novinářům z časopisu Spiegel. Shrnuto: kdo jí cukr, chce jíst více cukru. Neustálé výkyvy hladiny cukru působí také změnu nálad, přecitlivělost.

A ještě jedna věc je zajímavá: krysám nejvíce chutnaly cukry v kombinaci s tuky. Což je u lidí stejné – právě proto si tak rádi dají čokoládu nebo dort. Jenže je-li v krvi tuk, brzdí to metabolismus cukru a výsledkem může být cukrovka. Počet nemocných cukrovkou tzv. druhého typu, jejíž příčinou je hlavně strava a životní styl, prudce stoupá – jen v Česku se za posledních dvacet let více než zdvojnásobil.