Opuštěná země

Miliony českých voličů si před týdnem zahrály bojovou hru: kombinaci schovávané a signalizace. Rozhodli se zůstat během voleb doma, což mnozí – zejména na sociálních sítích – vysvětlovali tím, že tak vysílají signál, že jsou znechucení a nemají koho volit.

Vzkaz ze tmy

Není ale vůbec jasné, komu ten vzkaz byl určen. Politikům? Kterým? A jak ten vzkaz vlastně zněl? Že nemají koho volit? Že jsou nespokojení s vládní politikou? Nebo s tou komunální? Vadí kmotři či reformy? Nebo chtěli komunisty? Stačí se zaposlouchat do povolebních slov politiků, aby bylo jasné, že každý z nich si čte onen pomyslný vzkaz, jak se mu to hodí. Například v ODS. Petr Nečas říká, že za prohru mohou regiony. Regiony vracejí úder, může za to Nečas, případně Klausovi rebelové uvnitř strany. Rebelové namítají, za neúspěch může vedení ODS, protože neplní program. Velmi podobně si „nevoličský signál“mezi sebou přehazují lidé v ČSSD.

Vysílat vzkazy prostřednictvím neúčasti u voleb je nesmysl, protože nikdy nenajdou adresáta. Jak navíc od sebe odlišit ty, kteří prostě nikdy volit nepůjdou, a ty, kteří cosi signalizovali? To nejde. Ten, kdo nejde volit, rozhoduje o jediné věci – zdvojnásobuje význam toho, kdo volit jde.

Neúčast u voleb může v „adresátech“ vzbudit jedinou odezvu: zmatenou či podrážděnou reakci: co tedy ti Češi chtějí? A ta otázka je opravdu namístě. Na co vlastně čekají? Na ideální strany a politiky? Ti však nejsou, tak co s tím? Přestat chodit úplně a přenechat výkon volebního práva (znovu) jen stoupencům komunismu či jeho náckovských protějšků? Jsme v kruhu a je třeba si už konečně uvědomit, že cestu ven mohou najít jedině voliči, ne politici.

Volant nepouštět

Jedna věc je jasná: nepotřebujeme kýčovitá beranidla na „ty nahoře“. Nahoře totiž nikdo není, stačí se dobře podívat. Politici jsou čím dál víc „dole“ mezi ostatními a každopádněnikdy nebyli lidem tak blízko, jako jsou nyní. Stále hůř se jim schovává před veřejností, médii, či dokonce spravedlností. Zatýkáni jsou hejtmani, náměstci ministrů, komunální politici, bývalí poslanci, proběhly už soudy s úplatnými zákonodárci atd.

Politici již vědí, že situace se zásadně mění, že očistné působení svobody pomáhá nastolovat i v této zemi po desítky let nepoznanou rovnost před zákonem, ale veřejnost to zatím nechce zcela akceptovat. Jestli opravdu čeká, až na kandidátkách a ve funkcích budou jen samí andělé, tak můžeme rovnou počítat s propadem Česka do pekel.

V politice se vždy najdou nějací lidé, kteří mají chuť krást, protože je tam více možností a silnější pokušení. Mnozí volení zástupci veřejnosti také zcyničtěli a netuší, co vlastně veřejnost potřebuje. Každá profese s sebou nicméně nese nějakou podobu „vyhoření“. Lékaři přestávají mluvit s pacienty (dokonce se tu uzákoní úplatky za porody), policisté nechápou strach přepadených, řidiči MHD s chutí zabouchnou dveře autobusu před dobíhajícím cestujícím.

Ne, nic z toho není obhajoba špatných politiků. Jen stále a neměnně platí, že lidé dělají to, co je druzí nechají dělat. Když pustíme volant, těžko můžeme očekávat, že to teď pojede lépe.

Ve svobodných volbách je vždycky možnost nějaké volby – jen je to třeba někdy komplikované a volič se musí víc zajímat o alternativy a o následky. Nejde skončit u odsudku známých stran. Jak se má do měst, krajů a parlamentu dostat nějaký svěží vítr, když ho tam veřejnost nepustí?