Generace A

Kanadský spisovatel Douglas Coupland  si vydobyl kultovní postavení hned svou románovou prvotinou Generace X z roku 1991. Zachytil v ní mentalitu nastupujícího pokolení, jehož příslušníci odmítli dospět ve vzorné konzumenty jako jejich rodiče. Byli vzdělaní, ale stali se z nich flákači pracující maximálně v „McJobech“. Opečovávali sami sebe i své obsese a ke společnosti se obraceli jen s ironickými poznámkami. Kniha o mladých lidech narozených přibližně mezi lety 1967 a 1977 se stala bestsellerem, z něhož čerpali i sociologové a reklamní agentury. Podobnou zprávu tak čtenář čeká od autorova románu Generace A z roku 2009, který nyní vyšel česky.

Kniha se odehrává ve velmi blízké budoucnosti, její obrysy však velmi důvěrně známe. Svět je dokonale propojen, lidé místo setkávání visí na světové síti,  jsou zahlceni informacemi, ale jejich znalosti jsou „wikipedické“ a chybí jim „klíč k životu“. Měřitelnou změnou oproti dnešku jsou dva faktory sloužící jako hybatel děje. Na Zemi vyhynuly včely, takže například ovoce je velkou vzácností, a většina lidstva je závislá na droze solon, která zahání strach z budoucnosti i samoty a člověk si připadá, jako by „přečetl tisíce knih“.

Také třináctá Couplandova kniha nabízí to, čím autor proslul – metafory a bonmoty o odcizené společnosti poháněné popkulturou, médii a novými technologiemi. Jako portrét lidí, jejichž životy se stěhují do virtuální reality, však neobstojí. Couplandovi neschází pozorovací talent, ale s duchem doby se minul podobně, jako když další padesátník David Fincher natočil film The Social Network o Facebooku.

V Generaci X (česky 1999) se střídaly hlasy tří dvacátníků, kteří si o sobě vyprávějí a vymýšlejí si příběhy o lidstvu. Generace A má pět hlavních hrdinů z různých konců světa, jež spojí výjimečná událost – dostanou včelí žihadlo. Spolu s rekapitulací svých životů tak zaznamenávají, jak byli okamžitě speciálními týmy převezeni na neznámé místo a v izolaci podrobeni testům, aby přispěli k vyřešení záhady vymřelého hmyzu. Po několika týdnech jsou propuštěni a zjišťují, že se z nich staly globální hvězdy. I proto přijímají nabídku vědce Serge, aby se uchýlili na vzdálené kanadské souostroví.

Tady dostávají úkol, aby se dál podíleli na výzkumu tím, že si budou vyprávět příběhy, jež tvoří druhou půli knihy. Účel tohoto zadání a pointa knihy vyjdou najevo později; mezitím pětice hrdinů v příspěvcích jako Člověk, který miloval čtení a samotu, Člověk, který ztratil svůj příběh nebo Superman a kryptonitová martini opět nahlíží na své životy a mísí je s prvky komiksů, fantasy a sci-fi do bizarních mýtů o minulosti i budoucnosti civilizace.

Právě tento „moderní Dekameron“ je však důvodem, proč Coupland neuspěl u angloamerických recenzentů. Generace A podle ohlasů pojednává o moci příběhů a o tom, že jsme ztratili schopnost je vyprávět – ale zároveň tento stav sama demonstruje. Občas si kritici dokonce přáli, aby místo literárních hrátek kniha fungovala aspoň jako sci-fi thriller na dovolenou.

Jenže Couplandova výjimečnost nespočívá v promyšleném a hladce plynoucím ději, nýbrž v tom, jak umí zprostředkovat „sociologii doby“. Problémem tak není čistě literární kvalita oněch příběhů, které si hrdinové vyprávějí. Naopak se v nich docela dobře odráží, jak se měřítkem a metaforou věcí a stává popkultura. Hlavní otázkou je,  zda vypravěči příběhů vskutku představují zástupce současné mentality. A v tom Coupland spíše selhává.

Kanaďanka Diana touží po Bohu a manželovi, novozélandskou cvičitelku Samanthu uondaly minulé vztahy, farmář Zack z Iowy má rád pití a holky, student Julien z Paříže chce uniknout do on-lineových her, Srílančan Hardž obdivuje západní společnost. Pocházejí z různých prostředí a mají barvitou minulost, ale stejný jazyk a odstup. Připomínají autorovy vykořeněné flákače z devadesátých let, kteří jen dostali moderní hračky. Výjimkou je zaměstnanec call centra a internetový prodejce „domácího ticha z pokojů celebrit“ Hardž.

Charakteristickým rysem dneška totiž není zpovzdálí svět pozorovat a komentovat, ale „lajkovat“ ho; vyzobávat si jen to, co se mi líbí. Členové současné mladé generace nemají společnou estetiku ani svébytný styl, ale to, že si každý skládá z nepřeberných možností svůj vlastní příběh a takřka v přímém přenosu si ho nadšeně vyměňuje a sdílí s ostatními. To je skutečný solon doby, o které často říká víc televizní seriál než sci-fi.

Douglas Coupland: Generace A

Přeložil Roman Tadič, Volvox Globator, 270 stran