Příště už bude bílo

Napětí v klubu Bejzment poblíž pražského Hradu napřed stoupalo, pak opadalo. Po sečtení hlasů z venkovských oblastí Ústeckého kraje se Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) blížila těsně k pěti procentům, tedy k hranici, za níž by pronikla do krajského zastupitelstva. Nakonec skončila pod touto hranicí, přesto je zisk přes čtyři procenta hlasů pro lidi soustřeďující svoje předvolební sliby hlavně na odsun Romů velkým úspěchem. Dělníci ve volebním štábu po sečtení hlasů smutní nebyli: za zpěvu písní Karla Kryla se u půllitrů pivavesele bavili dál. „Příště to už vyjde,“ shrnul výsledek za potlesku přítomných předseda Tomáš Vandas.

Na zem a brečet

Petru Kotábovi ještě v mozku doznívají vzrušené vibrace jeho nejslavnějšího politického období. Už dvacet let je členem radikálních nacionalistických stran a tu svou poslední – Dělnickou stranu sociální spravedlnosti – téměř dotáhl až do krajského zastupitelstva v Ústí. Šestatřicetiletý dělník s vlasy staženými do culíku nastoupil do kadaňské firmy na výrobu žaluzií po letech strávených odhalováním zlodějů v detektivní firmě. Teď by rád pronikl dál – do zastupitelstva kraje, odkud by, jak říká, tlačil na stát, aby se „nějak vypořádal s cikány a všelijakými přistěhovalci“. Kromě toho chce Petr Kotáb…