Editorial: Umět svou profesi

To, co Česká republika zažila v posledních týdnech kolem tzv. alkoholové aféry, si nepochybně jednou zaslouží důkladnou sociologickou studii. Zahrnuje totiž snad všechny sféry společnosti. Ať už jde o zdraví a smrt, obchod, mezilidské vztahy, zábavu či politiku. Je to svého druhu živelní katastrofa, byť tady šlo o drama čistě způsobené lidmi.

Policie tvrdí, že dopadla muže, kteří to všechno způsobili, když se dopustili osudného omylu při výrobě alkoholu. Není to ale tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. A tomu se věnuje jak náš redakční komentář, tak i článek Hany Čápové o tom, jak vyšetřování probíhalo.

V Tématu, jehož autorem je Jiří Sobota, píšeme o nové knize Salmana Rushdieho Joseph Anton. A Memoir (Joseph Anton. Vzpomínky). V knize známý spisovatel vzpomíná, jaké to bylo, když ho navěky proklel ajatolláh Chomejní. Není třeba dodávat, že to Rushdiemu dramaticky změnilo život. Jak moc, se ale dozvídáme až nyní.

V čísle také najdete rozhovor kolegy Ondřeje Nezbedy s režisérem filmové detektivky Ve stínu Davidem Ondříčkem. Mimo jiné vypráví o tom, proč se pustil do filmu zasazeného do padesátých let minulého století, za jakých okolností snímek vznikal či jak ovlivňuje dnešní kinematografii a vůbec celou společnost fakt, že filmy a hudba se ve velkém kopírují a zdarma stahují na internetu. 

Například na otázku, proč se po skromných autorských filmech pustil do velkofilmu, odpovídá: „Mám rád filmy, které jsou i podívaná, umělecký zážitek. Proto jsem chtěl udělat „stavovský“ snímek, který by byl natočený na filmový materiál, na kameru ze stativu, se skleněnými objektivy, aby v něm hráli herci, kteří opravdu dokážou ztvárnit svou postavu, a aby lidi ze štábu uměli své profese. Chtěl jsem udělat film, který by šel v tradici mých oblíbených filmařů jako Orson Welles nebo Stanley Kubrick, i když se s nimi vůbec nemůžu srovnávat. Nechtěl jsem ale dělat filmy jako Lars von Trier, to mě nezajímá.“

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje 

ERIK TABERY