Obyčejný Obama

V americkém Den­veru panovalo v pondělí 29. září 2008 rozzářené babí léto a před střední školou Mountain Range High School se na trávníku vlnila stovky metrů dlouhá fronta dospělých. Pestrobarevně oblečení lidé posedávali, postávali a dobrosrdečně klábosili, jako by před uvolněnou partu trochu odrostlých hippies měla co nevidět vyběhnout místní kapela. Jenom to čekání se trochu vleklo. Barack Obama, kvůli kterému již několik tisíc přítomných absolvovalo víkendové shánění lístků a přeorganizovalo si na pondělí pracovní program, totiž nepřicházel.

Je pravda, že nikdo přesně nevěděl, kdy vlastně první vážný černošský prezidentský kandidát přijít má – prý kvůli bezpečnostním opatřením. Ale přesto. Místní talentovaný mladík již zazpíval americkou hymnu. V tělocvičně se společně odrecitovala přísaha a odříkala modlitba, se hřmotným projevem vystoupil guvernér Colorada. A stále nic.

Uvolněná nálada onoho dopoledne ostatně ostře kontrastovala s událostmi předchozích dní. O dva týdny dříve zkrachovala obří banka Lehman Brothers a americká vláda i Kongres se od té doby snažily zabránit zhroucení celého finančního systému. Dnes již víme, jak dramatická jednání tehdy probíhala mezi bankéři a politiky, před čtyřmi lety bylo ale obrysy hrozící katastrofy možné nanejvýš tušit.

Lidé na trávníku denverské školy tak přišli především oslavit blížící se konec éry George Bushe, na vlastní oči spatřit novou hvězdu americké politiky, prožít si společně pocit nového začátku. „Pokud spolu se mnou budete bušit na dveře a telefonovat známým, pokud budete spolu se mnou mluvit se svými sousedy a přáteli, pokud mi budete důvěřovat, potom vám slibuji jedno: společně zvítězíme nejen tady u vás, ale vyhrajeme celé volby a vy a já a Joe Biden změníme tuto zemi a změníme svět!“ burácel tehdy Barack Obama na konci svých předvolebních projevů a lidé obvykle nedokázali ovládnout své nadšení. I v Denveru budou nakonec dupat, tleskat, křičet a některým z nich se budou po tvářích koulet slzy. Ještě to ale chvíli potrvá – když dnes reportér (a autor tohoto textu) listuje svými tehdejšími záznamy, zjišťuje, že lidé na vystoupení Baracka Obamy 29. září 2008 ochotně čekali téměř šest hodin.

Prezidentský kandidát měl totiž v tu chvíli jiné starosti. Zatímco se jeho příznivci těšili na „svou“ dávku naděje a příslibu americké budoucnosti, Obama, jak jsme se dozvěděli zanedlouho z médií, celou dobu seděl někdev útrobách Mountain Range a s telefonem u ucha konzultoval s představiteli tehdejšího Kongresu detaily obřího, mnohasetmiliardového programu na záchranu finančních institucí.

Celá situace se měla stát předobrazem velké části volebního období prvního černošského prezidenta Spojených států. Barack Obama během kampaně objížděl zemi s představou sepsanou v „klidných“ měsících před vypuknutím krize. Líčil zdravotnictví dostupné všem, investice do škol, popisoval přeměnu Ameriky závislé na ropě v zemi stojící na čele energetické revoluce a boje s hrozbou globální změny klimatu. Tolik toho bylo potřeba změnit: zastavit pokles životní úrovně střední třídy, zavřít Guantánamo, ukončit vlekoucí se války v Iráku i Afghánistánu, chytit Usámu bin Ládina, překlenout nekonečné spory mezi republikány a demokraty, jež otravovaly politický život v Americe, obnovit upadající jméno země v zahraničí.

Když ale k vítězství ve volbách chybělo jen pár týdnů, situace se náhle dramaticky změnila k horšímu. Náhle bylo zapotřebí zabránit krachu finančního systému. Po něm bylo bezpodmínečně nutné zastavit volný pád ekonomiky, která se v době Obamova nástupu do úřadu zmenšovala o devět procent za třicet dní. Země ztrácela 800 000 pracovních míst měsíčně. Krachem hrozily největší automobilky, což by zemi zřejmě nadělilo další milion nezaměstnaných. Rodiny bankrotovaly a odcházely ze svých nesplácených, bankou zabavených domů.