Kolik stojí prezident

I když do boje o Hrad zbývá ještě půl roku, už teď to vypadá, že Česko prochází horkou kampaní. Z desítek billboardů u dopravních tepen vykukuje rozesmátý Miloš Zeman, Prahu zaplavila tvář Vladimíra Dlouhého, jenž hlásá „Ano, chci“. A boj se vede i v domácnostech, jejichž schránky plní letáky s nejrůznějšími lákavýmiprezidentskými nabídkami. Do historicky první přímé prezidentské volby v Česku se zatím přihlásilo dvanáct kandidátů, a kdo chce vyhrát, musí být vidět. Výdaje letí nahoru a s nimi se na jazyk derou otázky, odkud kandidáti berou peníze a co za ně jsou ochotni svým dárcům slíbit. „Chceme být maximálně transparentní,“ slibují zájemci o prezidentský post. Můžeme jim ale věřit?

Všichni prezidentovi koně

O bývalém premiérovi Miloši Zemanovi rozhodně nelze říct, že by prezidentskou kandidaturu podceňoval. Oproti předchozím letům, kdy na veřejnosti vystupoval v bačkorách a ošuntělých oblecích, změnil image a dnes se snaží působit dojmem uhlazeného západoevropského důchodce, který se po letech na odpočinku opět rozhodl nabídnout služby svojí zemi. A přesně tak Zeman vypadá i na billboardech, z nichž shlíží na své spoluobčany.

Čerstvě ostříhaný, v ležérním červeném pulovru a decentně rozhalené košili jakoby mimochodem voliče žádá o „podporu“. Plakáty před časem nechala rozvěsit Zemanova Strana Práv Občanů a podle jejích představitelů měly sloužit k tomu, aby se Zemanovi podařilo nasbírat padesát tisíc podpisů nutných ke kandidatuře. Billboardy je ale nutné vnímat už jako součást samotné kampaně. A nejen proto, že přímo odkazují na prezidentské stránky kandidáta.

„Aby byla prezidentská kampaň úspěšná, musí být kontinuální. Kandidát se voličům dlouho dopředu opakovaně připomíná, oživuje svoji značku, a to je i případ tohoto billboardu,“ říká reklamní expert Jiří Mikeš. Háček je ale v tom, že nedávno přijatá norma, která upravuje financování prezidentské kampaně, sice stanovuje padesátimilionový limit na kampaň, jasně ale neříká, odkdy musí kandidát vykazovat jednotlivé příjmy a výdaje včetně těch na pořízení billboardů. Zákon pouze nařizuje, že tak musí činit, a to prostřednictvím tzv. transparentního účtu až od chvíle oficiálního podání kandidatury, což nastává přesně dva měsíce před volbami.

Zda uchazeč zveřejní i peníze, které utratil před tímto datem, záleží pouze na něm. Když se tedy jakýkoli kandidát rozhodne investovat do kampaně „dopředu“ desítky milionů, může to poměrně snadno před veřejností utajit. Stejně jako jména těch, kteří mu přispěli – ani to zákon uveřejnit nepožaduje. Dnešní předčasné „rozjezdy“ kampaní tak mohou být vedeny především snahou utratit více peněz pod pokličkou. A právě to – jak tvrdí ústavní specialisté jako například Jan Kysela z pražské Právnické fakulty – může výrazně deformovat celou soutěž. Do nejvýše postaveného úřadu v zemi totiž mohou kandidáta vynést „skryté“ peníze nejasného původu.