Dopisy

Pohřbít a dost

Respekt 34/2012

V Respektu jsem si přečetl článek Pohřbít a dost. Je to velice depresivní čtení. Opilí čeští „vlastenci“ zavraždí v Dobroníně skupinu německých civilistů. Český čeledín si ranou rýčem drasticky vyrovnává osobní dluh se svým někdejším zaměstnavatelem… Po válce se nic nevyšetří, za komunismu je snaha vytěsnit událost z kolektivní paměti. Pak se věc po více než 60 letech otevře znovu, a výsledek? Místní politici se k tomu odmítli postavit… Církev (!) se k tomu odmítla postavit. K tomu nedůstojné obstrukce místních ohledně památníku, pohřeb nakonec v Jihlavě… Zlo a lidská zbabělost mají různé podoby.

Dobronín je v tomto smyslu mementem. I on ukazuje, že každé zlo je nutné přesně pojmenovat a že je imperativem se s ním vyrovnat. Díky redakci i autorce za podnětný článek.

Josef Potoček, Hradec Králové

Zachránci Sarajeva

Respekt 33/2012

Díky za zajímavý historizující exkurz ze Sarajeva, jen je škoda, že autor tak snadno přistoupil na oblíbené klišé o „rostoucím etnickém napětí“. Rok jsem v Sarajevu žil a nedávno se tam po třech letech vrátil, ale nic takového jsem nepozoroval a nepozorují to ani přátelé, kteří v zemi dlouhodobě žijí. Reportérská potíž sedmnáct let po válce je v tom, že najdete řadu příkladů, jež tvrzení dokládají, ale snad ještě víc těch, které to zpochybňují. A žádný věrohodný průzkum, pokud vím, neexistuje.

Pan Sacher se spokojil s jednostranným portrétem Sarajeva jako válečného města – což je mimochodem oblíbená stereotypní perspektiva západních médií. Výzvu pro skutečně aktuální reportáž bych viděl spíš v tom ukázat dvojakou přítomnost – dědictví války, ale zároveň obrovskou proměnu, kterou město po válce prodělalo. Jen jeden příklad za všechny: mladá generace často programově odmítá brát válku jako určující zkušenost (a „výmluvu na všechno“) a snaží se věci měnit.

Trochu mi to celé připomnělo moment, kdy Daily Telegraph vydal přestřelený článek o tom, že „Bosna je na pokraji občanské války“, a všechna hlavní česká média (s čestnou výjimkou Respektu) to během jednoho dne zcela nekriticky zkopírovala. Jen my v Sarajevu jsme netušili, kde to má oporu v realitě a čím je ten náhlý mediální zájem vlastně způsobený. (Čímž ovšem nechci tvrdit, že zmiňovaný text je takto přestřelený.)

Jinak když už kritizuju (dílčí věci), tak bych rád i pochválil – myslím, že v Respektu odvádíte na české poměry vynikající práci a jsem upřímně rád, že vám roste čtenost.

Robin Ujfaluši