Chtěly jsme odložit myš
Michaela Roženská ze Světlé nad Sázavou obchází se svojí kamarádkou Bárou Simajchlovou už druhý měsíc Českou republiku. "Krkonoše byly proti jiným horám brnkačka," říká na dvanáctistém kilometru.
Odkud jste na pochod vyrazily?
Prvního července jsme vyšly z Přední Výtoně u Lipna. Říkaly jsme si, že takhle nám to vyjde akorát, abychom měly ještě docela teplo v Krkonoších a abychom stihly vinobraní na Moravě. Hory střídáme s městy, koupališti, někdy vylezeme na nějaký hrad; jak se nám zrovna chce. Celkem to bude kolem 2100 kilometrů, denně jdeme asi třicet. Jestli všechno klapne, měly bychom být zpátky na Lipně do konce září.
Co se vám při chůzi honí hlavou?
Někdy přemýšlím, co bude potom, až dojdeme, budu si totiž muset hledat práci. Hodně se necháváme unést tím, kudy jdeme. Myšlenky jdou úplnými oklikami, různě se míchají vzpomínky s tím, co člověk právě prožil.
Putujete spolu už dva měsíce. Nelezete si na nervy?
No, říkala jsem si, jestli nebudeme mít ponorku, na několika výletech jsme už spolu byly, třeba v horách v Bulharsku nebo na Ukrajině, ale vždycky s dalšími přáteli. Je to ale nakonec úplně v pohodě. Přidávají se k nám různí kamarádi nebo i třeba Báry mamka, a pár dní jdou s námi. Když jsme samy, někdy si povídáme, jindy jdeme tak nějak přirozeně větší kus od sebe a každá si tak sama pro sebe dumáme.
Jak vás vlastně napadlo vydat se pěšky kolem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
