Nejen novináře zaujalo odhalení, že dnes zřejmě nejuznávanější novinář na světě Fareed Zakaria zkopíroval část cizího textu a publikoval ho jako výhradně svůj. Zakaria se okamžitě omluvil, jeho domovský týdeník Time a televize CNN, kde má svůj pořad, jej na měsíc suspendovaly. Protože Respekt tiskne dvakrát do měsíce články tohoto autora, zeptalo se nás několik čtenářů, budete jej tisknout dále? Zajímavá otázka. A tu je odpověď.
Nixon na koni
To, co provedl Zakaria, je nepochybně špatné, ale zároveň to není žádné skandální pochybení. Zakaria převzal historická fakta, neukradl nějakou originální informaci či myšlenku (jak už na webu připomněl například Jan Macháček), takže nevydával něčí úspěch za svůj. Spíše šlo zřejmě o spěch, nepozornost či opomenutí. Fakt, že okamžitě chybu uznal a omluvil se, by mohl celý případ uzavřít, ale přesto řada lidí vznáší otázku, jestli to není jeho konec.
Velkých pochybení jsou dějiny žurnalistiky plné. Ať už jde o zcela vymyšlené články, vykradené informace či fatální chyby. Pokaždé se z toho daná média velmi těžko sbírala, protože jedna chyba jako by zpochybnila vše.
Zřejmě většina čtenářů dnes zná ukázkovou práci novinářů listu Washington Post v kauze Watergate. Případ ale dnes hodnotíme podle výsledku, tedy že americký prezident Richard Nixon musel díky jejich článkům odstoupit. Málo už se ale ví, že redaktoři Bernstein a Woodward roky přinášeli jedno zásadní odhalení za druhým, pak se ale v jednom článku spletli. Publikovali informaci, která nebyla pravdivá.
Tým prezidenta Nixona okamžitě uspořádal tiskovou konferenci, kde zpochybnil všechna předchozí odhalení redaktorů. Podobně referovala řada jiných médií, mizeli inzerenti a dokonce i čtenáři. Redakce byla plná obligátních dopisů: „Když jste chybovali v tomto, tak v čem ještě?“ Desítky článků smetla jedna jediná chyba a oba redaktoři čekali, že v takové atmosféře nemůže následovat nic jiného než výpověď. Nepřišla. Kdyby Washington Post neměl slušného a trpělivého majitele a kdyby v kauze Watergate nepokročily v pátrání jiné noviny, celá kauza by zřejmě usnula a dnes bychom se učili o tom, jak Bernstein, Woodward a jejich šéfredaktor Ben Bredlee zničili kredit žurnalismu.
Stejný list v roce 1980 zažil jeden z největších amerických skandálů v novinařině, když se ukázalo, že redaktorka Janet Cookeová si vymyslela příběh malého chlapce, který měl být závislý na drogách. Za článek dostala dokonce Pulitzerovu cenu. Redakce měla tehdy velmi propracovaný systém editování a kontroly, ale stejně chyba proklouzla. A znovu se zpochybňovala celá práce listu a dosavadní úspěchy. Podobné případy se odehrály například v listech The New York Times či The New Republic.
Zakaria dnes patří mezi nemnoho novinářů, kteří pomáhají světu chápat tolik potřebné souvislosti stále více propojené planety. Píše knihy (překládané i do češtiny), točí pořady, publikuje články atd. Na jeho názor čekají nejen čtenáři, ale i vládci z různých zemí. Opomenutí citovat zdroj dějepisné informace je oprávněně kritizovaný prohřešek, ale nemůže to zničit jeho předchozí práci.
Význam omluvy
Samozřejmě je také rozdíl mezi tím, když někdo udělal chybu úmyslně a když se stala omylem. Dopad ale může být stejný. Je nějaká obrana? Nedělat chyby, ale to je nereálné. Každé vydání The New York Times a dalších velkých novin je plné oprav chyb z předchozích vydání. Přesto je ale lidé dál čtou. Čím to?
Zřejmě proto, že vědí, že jim redakce své nedopatření přizná. Pokud platí anglosaská poučka, že novinář je odpovědný pouze čtenáři, musí s ním hrát otevřenou hru. A do té patří i přiznání chyby. Ostatně proto Zakaria okamžitě přišel s omluvou.
Platí, že nejlepší média nejsou ta, která nedělají chyby, ale ta, kde lze najít jejich přiznání. V českém kontextu se to zatím příliš často neděje, což je dáno částečně i tím, že se novináři pohybují ve velmi nepřátelském prostředí a bojí se, že vše bude použito proti nim. Ale i to se pomalu mění. Stejně jako tolik potřebná kritičnost médií k sobě navzájem (v anglosaském světě často chyby médií odhaluje konkurence).
A ještě slíbená odpověď. Fareeda Zakariu, bude-li psát i nadále, budeme s radostí tisknout, protože je to ojedinělý myslitel. Teď navíc bude o to lepší, protože si bude dávat dvojnásobný pozor, co publikuje.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].