Všechny barvy duhy

Do měkkého koberce pražského hotelu Kempinsky se boří shluk židlí. Na stůl přistávají hrnky s kávou, startují notebooky a místnost rychle plní novináři, umělci a zaměstnanci neziskovek. Přípravy deváté české gay pride finišují – roční práce vyvrcholí v pátek barevným průchodem centrem Prahy. Kromě zábavy v ulicích bude letošní Prague Pride především šancí zjistit, zda a v čem rovnoprávnost českých homosexuálů stále ještě drhne.

Z Varů do Prahy

Od první gay pride, na které vezlo Helenu Růžičkovou coby maskota pro masy centrem Karlových Varů čtyřspřeží, uběhlo letos patnáct let. „Tehdy nám šlo hlavně o to, vymanit se z náhledu na gaye a lesby jako na nechutné promiskuity,“ vzpomíná jeden z prvních lídrů tuzemské komunity Jiří Hromada. „To se, myslím, povedlo a tematika se už posunula jinam. Základní cíl, poukazující na odvahu a hrdost aktérů stonewallských nepokojů, ale zůstává.“ Hromada naráží na legendární zábor gay baru Stonewall Inn v americkém Greenwichi, kde se koncem šedesátých let zabarikádovala skupinka gayů. V baru se skryla před policií, která je chtěla odvést k výslechu kvůli jejich sexuální orientaci. Muži se tři dny bránili, než je strážníci dobyli. Den jejich pozdějšího propuštění se začal slavit jako gay pride.

Takových oslav už Česko zažilo osm. Po západočeské metropoli převzalo před pěti lety štafetu Brno. Na jih Moravy dorazilo několik set účastníků, kvůli násilnostem ze strany krajní pravice se ale daleko od hlavního náměstí nedostali. Následující pochody v Táboře, Brně i Praze už proběhly poklidně a na ten loňský už dorazilo osm tisíc lidí. „Ten poslední brněnský průvod probíhal až moc poklidně – policie byla tak vyděšená, že zas poteče krev, že za zátarasy pouštěla jen ty, kdo vypadali jako teplí. Jak to poznali, netuším, ale centrum bylo úplně vylidněné,“ vzpomíná režisér Daniel Kupšovský, jeden z šéfů organizačního týmu. „Proto jsme se vloni přesunuli do Prahy, kde mají policisté s podobnými akcemi přece jen víc zkušeností,“ říká Kupšovský.

Postoj Čechů vůči lesbám a gayům se neustále zlepšuje. Zatímco před deseti lety by vadili coby sousedé čtyřem z deseti, podle loňského průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) už jenom dvěma. Spolu se schválením registrovaného partnerství v roce 2006 veřejných diskusí o trablech homosexuálů značně ubylo. „V zemi, kde z Hradu občas slýcháme, že jsme devianti, je ale rozhodně ještě mnohé co zlepšovat,“ podotýká v reakci na jednu ze slavných úvah prezidentova tajemníka Petra Hájkapětatřicátník Kupšovský. Perspektivu prý navíc zkresluje pohled z tolerantní Prahy. „Dva roky jsem bydlela v Plzni, a když jsem tam na náměstí vzala svoji holku za ruku, spousta lidí na to koukala divně. V práci o mně nemluvili jako o Kamile, ale spíš jako o ,té lesběĘ»,“ dodává tisková mluvčí Prague Pride Kamila Fröhlichová. Jedním z cílů festivalu je proto seznámit členy komunity z regionů s těmi z hlavního města.

Může to být zajímavé

S gay pride se zpravidla pojí mediálně vděčné záběry těch nejextravagantnějších účastníků v sexy oblečcích. Nikdo to pod svým jménem neřekne, ale právě proto část zdejší komunity celou akci odmítá. „Pokud chce někdo přijít v zaříznutých tangách, těžko mu v tom můžeme zabránit. Jedním z letošních cílů je ale zdůraznit, že jsme pestré společenství – a většina z nás vypadá úplně normálně,“ namítá Kupšovský. „Jsou mezi námi třeba homosexuální Romové, vozíčkáři nebo senioři. Každá ta skupina řeší trochu jiné problémy.“ Některá témata jsou ale společná všem. Gayové a lesby dodnes například nesmějí dávat krev. I když se smějí gay a lesbičtí partneři registrovat, nemají nárok na vdovský důchod nebo podávat společné daňové přiznání. Velkým letošním tématem bude homosexuální rodičovství a adopce dětí – chystá se k němu kromě panelové diskuse i výstava fotografií gay a lesbických rodin s dětmi (více k tématu str. 69).

Pátečnímu průvodu bude předcházet sedm desítek veřejných debat, koncertů, výstav fotografií či seznamka. Poprvé se na programu objeví blok vyhrazený pouze dětem. Právě s akcí nazvanou Dětský den ale letos organizátoři nejvíc narazili. „Hledali jsme vhodné místo pro uspořádání soutěží pro děti, promítání filmů a dětského čtení,“ vypráví Fröhlichová. Většina festivalu bude probíhat v centru, a tak oslovili Prahu 1 s žádostí o propůjčení několika metrů čtverečních v parku Kampa. Radní se ale postavili proti. „Lidé na Kampě si stěžují na hluk. A Prague Pride už má k dispozici celý Střelecký ostrov,“ vysvětluje Váňová. Organizátoři nakonec oslovili Prahu 7 a během několika dní měli povolení na stole. Stopka na Kampě ale představovala jediný výraznější zádrhel během příprav. Dva a čtvrt milionu na pokrytí nákladů měli jistých už zjara, řada institucí jako ambasáda USA nabídla zdarma svoje prostory. Letos se dokonce poprvé začaly ozývat pražské hotely s nabídkami ubytování pro hosty akce. „Chtěli jsme je podpořit a zároveň oslovit potenciální zákazníky z lesbické komunity,“ říká Clémentine Amiraux,mluvčí pražských hotelů Josef a Maximilian.

Zda Prague Pride i letos naplní Národní třídu a Střelecký ostrov, se ukáže už v pátek. „Za úspěch budeme považovat, pokud přijde do průvodu alespoň osm tisíc lidí, tak jako loni,“ říká Kamila Fröhlichová.