Restitucemi k resuscitaci

Jasně, co se ukradlo, má se vrátit. Otázka je, kterak zjistit, kdo co komu kdy ukradl, o co všechno ho tím připravil, komu to patřilo právně či jen správou a nadto: kdo to vytvořil svýma rukama. Bohužel u nás neumíme ani dnes (natož v historii) dohledat a prokázat rozkradené miliardy. Prachy skončily v knize smíchu a zapomnění stejně jako naše minulost.

Chybí nám srovnání a vyrovnání se s minulostí jak ve společnosti, tak bohužel i v církvi. Svou minulost bez pojmenování našich hříchů, vyvozené lítosti a pokání s sebou neseme jako bércový vřed – taky se pořád znovu otvírá a dává nám opět za vyučenou.