Petr Šabach oslavoval a obhajoval malé radosti života

Ve věku 66 let zemřel spisovatel Petr Šabach, autor mnoha humoristických románů a povídek. Jeho knihy několikrát sloužily jako filmová předloha režiséra Hřebejka, podle knihy Hovno hoří například zfilmoval Pelíšky. Přoomeňte si ho recenzí jedné z jeho posledních knih.

Ačkoli je Petr Šabach (60) v širším povědomí zapsán jako spisovatel víceméně humoristický, humor v jeho prózách je jakýmsi vedlejším produktem melancholie. Vzpomínky na odplynulý čas a stesk po něm, byť třeba šlo o dobu – ať soukromě či historicky – mizernou, je hlavním zdrojem Šabachova psaní. V titulu Máslem dolů se humor vyskytuje vyloženě ve stopovém množství, nový román prostupuje vážnost, i když podaná lehkým perem, pro autora typickým.

Vypravěč Arnošt, dávno rozvedený šedesátník, žije sám, způsobem outsiderským. Chce vést antikvariát v příbytku, který mu poskytl přítel a vrstevník Evžen, ale nemá na to patřičnou energii. Pravidelně dochází za devadesátiletým otcem do domova pro přestárlé, otec Arnošta poznává už jen někdy. Miluje svého šestiletého vnuka, při hrách s ním se cítí šťastný. Je mu líto a štve jej, že jeho dcera Julie je svým manželem podváděna. S Evženem Arnošt rád vysedává v hospodě Ticho, vedou řeči. Jejich vztah není pouhé hospodské kumpánství. Šabach věrohodně vykreslil silné pouto dvou stárnoucích svérázů, kteří spolu někdy těžko vycházejí, ale potřebují se a je jim spolu dobře.

Avšak autor jako kdyby se ve zhruba třetině knihy zalekl ztichlé jímavosti této konstelace, a začne své figury vysílat do různých malých dobrodružství a dílčích katastrof, kdy věci života padají „máslem dolů“. Šabachovi coby historkáři ony „akční“ fabulace s milenkami, s odhalením skutečného otcovství jeho vnuka, s úrazy a nemocemi příliš nesedí. Čím více své postavy rozpohybovává, tím víc si román sedá na zadek. Ve spisovatelově bibliografii rozhodně nejde o zlatý hřeb. Dokonce se Šabach v Máslem dolů několikrát – vinou křečovitostí určitých scén – ocitá na samé hranici důvěryhodnosti, tedy na předělu mezi vyšším populárem a čtivem. Konec románu je významově sice otevřený, ale kompozičně odbytý, rychle zaklapnutý a patosem dopovaný.

I přes evidentní umělecké výkyvy nese v sobě tvorba Petra Šabacha permanentně něco sympatického, a je to přítomné i v Máslem dolů. Jde o základní posazení jeho vyprávěnek: Šabach oslavuje a obhajuje malé radosti života dávkované si „malými“ lidmi navzdory době a okolnostem, aniž by se při tom uchyloval k názorovému oportunismu. Arnošt a Evžen se nakonec bláznivě rozhodnou pro cestu do Ameriky, aby ji konečně viděli, i když už zdaleka nemají nejlepší formu. V jejich fanfarónství se nachází naděje a vzpoura proti – často pouze zdánlivě nepřekročitelným – danostem.

Autor je redaktorem MF DNES.

Petr Šabach: Máslem dolů

Paseka, 192 stran