Útěk z provincie Šan-tung

Pan Čchen Kuang-čcheng dokázal otočit slabinu ve svůj prospěch. Představa slepce snažícího se prokličkovat mezi mnohanásobnou přesilou hlídek je skličující a působí bezvýchodně. Situace se ale mění, když se čínský aktivista, obklíčený policejními hlídači dvacet měsíců ve vlastním domě, rozhodne utéct v noci. Tápání tmou je pro muže, jenž přišel o zrak v raném dětství, každodenní rutinou, na rozdíl od hordy placených ozbrojenců ukolébaných domněnkou, že proti sobě mají ochablého člověka, podlomeného měsíci represí, násilí a zoufalství.

Tak si alespoň „zázračný“ útěk čínského disidenta Čchen Kuang-čchenga vykládají média a jeho aktivističtí kolegové. Když se pan Čchen předminulý týden odhodlal přelézt zeď okolo svého domu a vydal se na dlouhou cestu k americké ambasádě v Pekingu, měl toho za sebou hodně. Kvůli snaze bránit ženy nezákonně nucené podstoupit potraty nebo sterilizace ho čínští komunisté poslali na čtyři roky do vězení za údajné „rozkrádání majetku“ a „podněcování srocování za účelem narušení dopravního provozu“. Další rok a půl strávil v neoficiálním „domácím vězení“, k němuž nebyl nikdy odsouzen. Podle svědectví novinářů i aktivistů, kteří se za ním do jeho vesnice v provincii Šan-tung několik stovek kilometrů od Pekingu snažili proniknout, jeho dům a celou vesnici držely dvacet měsíců v šachu oddíly stráží v civilu, a ty hnaly pryč každého, kdo se jenom odvážil přiblížit. The New York Times vyšel již na podzim s fotografií rozzuřeného venkovana s dřevěnou tyčí, který na hranicích vesnice atakuje novináře a fotografa.

Ve chvíli vzniku tohoto textu se konec nepravděpodobného útěku jednoho z nejznámějších čínských aktivistů zašmodrchává v pekingské nemocnici, kde se pan Čchen po odchodu z americké ambasády opět setkal se svou ženou a dětmi. Výsledek dramatu není jasný, víme ale, že na počátku úspěšného útěku muselo být čiré zoufalství. Čchen na videozáznamu natočeném narychlo poté, co se mu s pomocí kamarádky Che Pchej-žung podařilo dostat do Pekingu, popisuje, jak přítomnost hlídačů zcela prostoupila život rodiny. Muži pronikali do domu, bránili matce i manželce v odchodu za základními nákupy, napadali matku na poli, dokonce ji zbili v den jejích narozenin. Malá dcera docházela do školy pouze s doprovodem tří dozorců, její školní brašna byla denně prohledávaná do poslední stránky učebnice. Celý život provázelo neustálé zastrašování. Manželka aktivisty se svěřila své kamarádce, že „nejhorší bylo, že mě neustále pozorovali v ložnici. Na okně jsou vyleštěná místa, jak se o něj každou noc opírají lokty.“