Rusko mezi carem a Stalinem

Kořeny událostí, které Rusku v turbulentním roce 1917 zabránily vydat se vyzkoušenou západní cestou, lze hledat už v 19. století. Tehdy ruská říše jako by „spala“. Porazila Napoleona a v roce 1825 potlačila vlastní revoluční hnutí odbojných důstojníků, děkabristů, načež se pevně uzavřela do obručí autokratického samoděržaví, společenské nehybnosti a represe jiných názorů. Generace „pokrokářů“ sice snily o reformách a nadšeně zkoumaly západní recepty, ať již to byl liberalismus nebo marxismus, ale měly jen málo možností změny prosadit – kromě odboje a teroru. Především ve městech v evropské části Ruska se sice formovaly politické elity podobné střední třídě, živelně se rozvíjel kapitalismus, přes­to Rusko během 19. století nabralo vůči okolnímu světu obrovskou ztrátu.