Naše oběť

Od počátku krize už proběhla tři ekonomická fóra v Davosu a začíná nám pomalu svítat. Nenastal kolaps liberálního kapitalismu, jak se někteří obávali v dramatické debatě v lednu 2009, ale nenastala ani velká reforma západního kapitalismu, ve kterou tehdy mnozí doufali.

Západní kapitalismus přežívá, ale je těžce pošramocen, kulhá zatížen břemenem obrovských dluhů, nerovnosti, demografického úpadku, zanedbané infrastruktury, sociálního neklidu a nerealistických očekávání. Mezitím jiné varianty kapitalismu – čínský, indický, ruský, brazilský – rostou a mění se v politickou sílu. A výsledek? Už nemáme unipolární svět sbíhající se do jednoho modelu liberálního kapitalismu, ale svět bez pólů, rozbíhající se do různých národních variant často neliberálního kapitalismu. Místo nového světového pořádku tu máme nový světový nepořádek. Nestabilní kaleidoskopický svět, přehřátý a obtěžkaný příštími konflikty.

Trest za aroganci

Nemělo to tak být. Vzpomeňte na triumf západního liberalismu v devadesátých letech. Dokonce i Rusko a Čína se obracely na kapitalismus, o němž se předpokládalo, že je zákonitě přivede k demokracii. Ještě v roce 2002 americký prezident George Bush uváděl národní bezpečnostní strategii slovy o velkém vítězství svobody nad totalitarismem a o tom, že jen ty národy, které budou sdílet hodnoty lidských práv, demokracie a volného…