Dotyková Björk

Pozorovala jsem svoji osmiletou dceru, jak si na iPadu hraje s aplikací Sluneční soustava. Pohybovala si s planetami a mně došlo, že bude mít nejspíš daleko lepší představu o tom, jak celý systém funguje, než jsem získala já po pěti letech ve školní lavici. Uvědomila jsem si, že jde o velmi intuitivní a pro mé vnímání vhodný způsob poznávání,“ vybavuje si Björk v obsáhlém rozhovoru pro britský server Drowned in Sound jednu z hlavních inspirací pro své nové album Biophilia.

Během posledních dvou desetiletí proslula tato nezařaditelná islandská umělkyně neúnavnou snahou o sblížení světa popu a vysokého umění. Nikdo na současné hudební scéně nemá takový rozhled jako ona a zároveň netrpí žádnými žánrovými předsudky. Pro spolupráci na svých objevitelských projektech dokázala nadchnout londýnské DJe, tradiční pěvecké sbory, konžské bubínkáře, žesťové soubory, newyorské rappery i ceněné průkopníky na poli avantgardní vážné hudby. Nehledě na úctyhodný zástup režisérů videoklipů, módních návrhářů a fotografů, kteří vložili um do jejích služeb.

Pokud jde o stírání hranic mezi obory, znamená Biophilia další krok kupředu. Björk ji pojala jako tematickou meditaci nad vztahem hudby, přírody a nejmodernější techniky. Album má navíc ambici vzdělávat. Posluchač může každou skladbu kromě poslechu prožít i coby interaktivní aplikaci pro iPad: pohrát si se strukturou singlu Crysta­lline na základě pravidel krystalizace nerostů nebo se s písní Virus účastnit boje bílých krvinek se zákeřnou nemocí.

Jako už několikrát v minulosti dokázala Björk využít svou typicky islandskou mentalitu a hovořit o věčných tématech pomocí ryze aktuálních technických výdobytků. Lásku ke všemu živému – Biophilii – jí umožnilo zhmotnit něco tak pokrokového jako dotyková obrazovka. 

Jednou nohou v blátě

Po tisíc let probíhal život na Islandu takřka beze změny, drsný ostrov nedával svým obyvatelům na výběr než pastevectví nebo rybolov. Vše změnila až druhá světová válka, během níž ostrov získal nezávislost na Dánsku a zároveň s ní na jeho břehy vtrhla v plné síle modernita. Civilizační proces to vzal zkratkou. Její dědeček ještě obýval drnovou chalupu bez elektřiny, sama Björk dnes o vyrůstání v rodné zemi říká, že člověk tu vězel jednou nohou v blátě a druhou vstupoval do věku mobilních telefonů.

Náhle samostatní Islanďané byli donuceni hledat svou novou identitu. Pro její nalezení bylo klíčové punkové a surrealistické hnutí přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Právě jeho součástí se stala ještě náctiletá Björk se svojí první kapelou Kukl (Čárování). Spojila texty čerpající z dávných ság s posledními trendy na poli industriální hudby a poprvé na sebe upozornila v kontinentální Evropě. Přirozené propojení tradice s hi-tech nakonec dalo osobitou tvář nejen islandské hudební scéně, ale je dnes typické pro celou tamní kulturu.

„Pro mě je normální, když zpívám o větru, který mi čechrá vlasy, a přitom tančím na diskotéce,“ vzpomíná zpěvačka na devadesátá léta strávená v londýnských klubech v biografii, kterou o ní napsala americká hudební publicistka Evelyn McDonnellová.

Umělců, kteří mají talent využít možnosti posledních technologických výstřelků k tvorbě nečekaných zvuků, je celá řada, ovšem Björk nad ně ční schopností chápat, jaký typ vztahů nové přístroje se svými uživateli navozují. Umí dobře vyhmátnout jejich emocionální stránku. Málokdo by proto hádal, že intimní a ztišená atmosféra její desky Vespertine (Večernice) z roku 2001 není dána tím, že by vznikala v tichém soustředění domáckého prostředí, ale způsobila ji skutečnost, že si skladatelka poprvé pořídila notebook. Pracovala na něm po večerech na turné, v hotelových pokojích i při natáčení filmu Tanec v temnotách a ověřila si, že domov se dá vytvořit kdekoli. Proto je celý prskavý zvuk alba přizpůsobený nekvalitním notebookovým reproduktorům.

Stejně naplno přehodnotila přístup k tvorbě i po setkání s dotykovou obrazovkou. „Více než deset let jsem skládala hudbu pomocí myši. Ovšem klikání, kopírování a otevírání nových oken není činnost, která by přála spontánnímu rozhodování,“ popisuje s nefalšovaným zaujetím ve zmíněném rozhovoru pro Drowned in Sound. „Takto se dají psát texty nebo eseje, jenomže hudba si žádá dotyk. Díky možnostem dotykové obrazovky najednou můžeš vzít určitý hudební motiv a instinktivně si s ním prsty pohrávat jako s keramickou hlínou. Jednáš rychleji, impulzivněji.“ Výsledkem hnětení této digitální hmoty je Biophilia. Využití dotykového displeje by podle ní navíc mohlo změnit i výuku hudební výchovy u nejmladších dětí, o což se hodlá pokusit i při sérii workshopů, jež budou doprovázet chystané světové turné.

Až potud se koncept nového alba podobá samoúčelné interaktivní výstavě, která by byla hodná leckterého přírodovědného muzea. Nebyla by to však Björk, kdyby Biophilii neukotvila v žité realitě. Rozhodnutí natočit desku, jež by celou věnovala živlům, v ní totiž dozrálo pod vlivem nedávných kroků islandské vlády, která se rozhodla zpeněžit přírodní bohatství země.

Hlas přírody

Nejprve šlo o plán výstavby tavíren hliníku vyžadující zbudování obří soustavy přehrad a vodních elektráren v nedotčených oblastech ostrova. Proti jejich konstrukci se bezúspěšně postavila celá řada umělců včetně Björk a kapely Sigur Rós. Druhým impulzem bylo, když se islandská administrativa – poznamenaná ekonomickým zhroucením země v roce 2008 – rozhodla řešit krizi prodejem energetické společnosti HS Orka, jež spravuje geotermální prameny, kanadskému investorovi Magma Energy. Rozhořčená Björk tehdy iniciovala petici volající po referendu, v němž by veřejnost, a ne vláda, rozhodla, zda má být nerostné bohatství země privatizováno. Prohlášení podepsalo takřka 50 tisíc lidí, tedy čtvrtina islandských voličů, a i když se prodeji tehdy zabránit nepodařilo, současná vláda premiérky Jóhanny Sigurđardóttir už vede s Magma Energy jednání o znovuzískání HS Orka.

Byla to přímá zkušenost s devastací základního dědictví islandské identity, co ji postrčilo k nahrání alba, které by nepromlouvalo skrze dočasné lidské zájmy, ale hlasem přírody. Biophilia v tomto ohledu působí nesmírně dotaženě: na rozdíl od předchozích desek je úsporná a minimalistická. Roli nástrojů na sebe často berou zvuky fyzikálních procesů, které se v průběhu písní vynořují s nevyhnutelností přírodních cyklů. Basovou linku v písni Thunderbolt obstarává silný elektrický výboj, který ve studiu i na koncertech vytváří Teslův transformátor. Základ jemné Solstice zase obstarávají harfy upevněné na konci čtyř rozhýbaných Foucaultových kyvadel. Je to tedy rotace Země kolem své osy, co nakonec vytváří pravidelně konejšivou hudbu.

Hudební znázornění trpělivého tikotu věčnosti s sebou ale nese i značnou nepřístupnost. Pokud posluchač není naladěn na složité zvukové struktury a nemá chuť zkoumat názorný vědecký experiment, Bio­philia ztrácí na srozumitelnosti a Björk tentokrát nenabízí chytlavý melodický hit. Tvůrčí metoda ji vzdálila světu hitparád a usadila se v oblasti multimediálního konceptu.Neexistuje krása, která by v sobě nezahrnovala jak prvek věčnosti, tak odraz dobové vášně, prchavosti a módy. Těmito slovy definoval skutečné umění Charles Baudelaire. Pokud bychom se jeho kritériem řídili dnes, nenašli bychom na hudební scéně nikoho, kdo by tuto tezi naplňoval lépe než Björk. 

Björk (45)

V jedenácti debutovala coby dětská hvězda, poté propadla punkové scéně s kapelami Kukl a Sugarcubes. V roce 1993 se vydala na sólovou dráhu. Natočila osm alb, poslední Biophilia vychází v těchto dnech. Za ztvárnění role dělnice Selmy v muzikálu Larse von Triera Tanec v temnotách získala na festivalu v Cannes hlavní cenu za ženský herecký výkon.