Čekání na další let

Ta scénka z frankfurtského letiště z počátku září je skvělou metaforou jedné politické kariéry. Poslanec českého parlamentu, jehož v předešlé roli primátora Prahy a význačné osoby ODS vítaly na evropských letištích delegace s kyticemi, sleduje oblohu s mizejícím letadlem směr Praha, do nějž ho odmítli vpustit. Kapitán společnosti Lufthansa totiž uposlechl upozornění letušky, že jeho pasažér je opilý, společně s kamarádem dělal na letišti ostudu a dožadoval se větší úcty s poslaneckým průkazem v ruce.

Podobně bezradně jako do oblak dnes může hledět Pavel Bém za vzdalující se kariérou. Pražské aféry zavánějící korupcí a arogancí se voličům loni zajedly natolik, že bylo třeba jednat. Donedávna jeden z nejvlivnějších funkcionářů občanských demokratů, naděje strany, muž, který s podporou prezidenta aspiroval na šéfovskou stranickou židli a post premiéra, byl kolegy před posledními volbami odsunut z pozice lídra pražské ODS do poslanecké lavice a zbaven všech funkcí ve straně. Do jakého letadla je vlastně sportovně vyhlížející muž, jenž koncem devadesátých let působil jako nový typ liberálního politika evropského střihu, ještě schopen nasednout?

Možná to přijmu

„Pracovně se mám naprosto skvěle. Po dvanácti letech v centru pozornosti je to příjemná změna,“ tvrdí Pavel Bém, opřený o parapet okna v kuloárech Poslanecké sněmovny. Pro muže uvyklého osm let v hektickém tempu řídit hlavní město (předtím byl čtyři roky starostou Prahy 6) a tahat za nitky v nejsilnější pravicové straně však přechod do rozvleklých jednání sněmovny nebyl zjevně nijak atraktivní. Prvních osm měsíců v parlamentu ještě veřejně nepromluvil a může si započítat zatím jen jeden významnější počin: spolu s několika dalšími kolegy prosadil na seznam zakázaných látek nové syntetické drogy – téma, jež se přímo týká jeho profese psychiatra a odborníka na léčení závislostí. Kolegové v klubu mu přiznávají talent schopného rétora, který si na jednání zákonodárců za ODS občas bere slovo a svým projevem dokáže zaujmout. Potíž je v tom, že dnes už málokoho o něčem přesvědčí. „Politický život nevede rovnou linií, ale jednou nahoru a jednou dolů. Znovu se zvednout je určitě možné,“ říká o pozici Pavla Béma poslanec Petr Tluchoř, který nikdy nepatřil ke skupině jeho sympatizantů. Podobně opatrně hodnotí jeho cenu v ODS i další kolegové, někteří s dovětkem, že nechtějí být škodolibí.

Pohlížet na Pavla Béma výhradně jako na muže, který v politice padl z výše do šedi běžných poslaneckých výkonů a musí se teď cítit frustrovaný, však není jediný možný úhel pohledu. Jeho minulost v křesle primátora Prahy provázela řada skandálů. A i když důkazy v ruce nikdo nemá, podezřelých smluv a zakázek za Bémovy éry bylo tolik, že jen stěží může jít o samé náhody. Místo pádu v kariéře může být významnější pohled, podle něhož máme co do činění s mužem, který se v minulosti v politice možná zajistil na spoustu let dopředu a teď jen dohrává svou roli, než se stáhne do soukromého života, v němž se nemusí podávat majetková přiznání a zdůvodňovat výdaje. „Pořád se skloňují takzvané korupční kauzy, ale nikdy se nic neukázalo být ničím jiným než prázdnými slovy. Přece nemůžeme věřit, že tady dvanáct let nefungovala policie,“ vysvětluje Bém svůj podíl na předraženém tunelu Blanka, zpackané cestovní kartě Opencard, neprůhledných IT zakázkách či vyšetřování jeho nejbližších magistrátních úředníků a kamaráda a zákulisního pražského hráče, podnikatele Romana Janouška protikorupční policií. Pochybnosti o bezúhonnosti Pavla Béma v minulosti zvyšovaly rozpory týkající se jeho životního stylu: do daňového přiznání zapomněl napsat podezřele přemrštěné odstupné 3,5 milionu korun od Pavla Tykače za opuštění honosného bytu s regulovaným nájmem, za oficiálně neuvěřitelně nízké nájemné se odstěhoval do domu pražského developera Zbyňka Kareše, pravidelně odjížděl a odjíždí na horolezecké výstupy – zdolal všech sedm nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů včetně Mount Everestu, aniž doložil, z čeho nákladné cesty hradil. Novináři spočítali, že jen hodinek má za téměř půl milionu korun a na drahé horské výstupy by otec dvou dětí ze zhruba osmdesátitisícového platu ušetřil jen těžko. I ze sněmovní půdy, kde bere jako místopředseda výboru pro vědu a vzdělání zhruba sedmdesát tisíc čistého, už v únoru stihl zmizet do hor (podle kolegů odjel do Ohňové země, sám Bém destinaci odmítá komentovat).

Co tedy od Pavla Béma, jenž při svém vstupu na radnici Prahy 6 před dvanácti lety vyházel asi dvacítku úředníků, kteří byli z korupce jen podezřelí, ale dalším působením v politice si sám přivodil stigma korupčníka, ještě čekat? On sám tvrdí, že teď ve sněmovně odpracuje, co má – zejména se chce soustředit na školskou problematiku – a pak se uvidí. „Patřím mezi zkušené politiky, kteří něco dokázali. Přijde-li nějaká další výzva, uvidím, zda ji přijmu,“ říká poslanec a dodává, že po nedávném vážném úrazu syna se mu přeskupily priority. „Po celá léta jsem si zachoval lékařskou praxi terapeuta a učím na vysoké škole. Můj další život by se klidně mohl ubírat akademickým směrem.“