0:00
0:00
Politika4. 9. 20118 minut

Výjimka z Evropy

Češi možná zablokují cestu Chorvatska do Evropské unie

Astronaut

Je to záležitost natolik odsunutá na okraj, že se půlka parlamentu při slovech „Klausova výjimka“ zatváří zcela nechápavě. Jenže to nic neznamená. I když na okraji, stále je to výbušná záležitost schopná zkomplikovat už tak dost složité vztahy v domácí vládě a ještě víc rozhoupat rozkolísané postavení Česka v Unii. A s „Evropou“ nakonec souvisí i další koaliční krize – značně nejasný a tajuplný spor o státního tajemníka.

↓ INZERCE

26A_jaros_varianta_R36_2011_s.jpgZbytečné obavy

Mohl by to být kvíz pro fajnšmekry. Je to zbytečné a nanejvýš riskantní, ale přesto to štěpí vládu i celou zdejší politickou scénu, podle černých scénářů to může potrápit Evropu, a podle toho nejhoršího dokonce zablokovat cestu Chorvatů do Evropské unie – co to je?

Jak už skoro každý úspěšně zapomněl, tzv. Klausova výjimka vznikla předloni na podzim, kdy celá Evropa napjatě čekala na podpis českého prezidenta pod Lisabonskou smlouvu měnící pravidla fungování Unie. Dokument už byl schválen ve všech zemích EU i v českém parlamentu a Ústavní soud dvakrát prohlásil, že smlouva není v rozporu s tuzemskou ústavou. Přesto Klaus Lisabon podepsal až poté, co si na tehdejší úřednické vládě vymohl slib, že v Bruselu pro Česko prosadí výjimku z Listiny základních práv EU, která je součástí Lisabonskésmlouvy. Navzdory celé řadě analýz i právních názorů dokazujících opak totiž český prezident tvrdil, že jedině tak „nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení Benešových dekretů“. Ostatní země na to kývly a dohodlo se, že „Klausovu výjimku“ sedmadvacítka odsouhlasí, až budou členské parlamenty schvalovat nejbližší změnu primárního práva Unie. A ta příležitost nastala právě teď, kdy je na spadnutí podpis a následná ratifikace smlouvy o vstupu Chorvatska do EU. Protože si výjimku vymohla česká vláda, právě Česko by mělo partnerům v Evropě navrhnout, jak konkrétně si celou věc představuje.

Než se dostaneme k detailům, je namístě otázka, zda je vůbec nutné celý tento proces podstupovat. Řada politiků i expertů má totiž za to, že je to zcela zbytečné. A že se to od doby, kdy smlouva vstoupila v platnost, jasně ukázalo. Protože je výjimka pro Česko zatím jen na papíře, listina už dva roky platí i pro nás. A nestalo se – nic. „Teď jsme v režimu Lisabonské smlouvy bez jakékoli výjimky a není mi známo, že by nějaký sudetský Němec využil těch údajných děr, které smlouva nabízí,“ říká stínový ministr zahraničí ČSSD Lubomír Zaorálek. „Ukazuje se, že obavy nebyly namístě, věcně to nemá žádný dopad.“ Navíc ČSSD a s ní také odbory krok odmítají, protože podle nich sníží ochranu práv českých občanů.

Jenže ODS si protlačení „výjimky“ vymohla do koaliční smlouvy a na tu teď někteří vládní politici odkazují. Další argumentují kontinuitou zahraniční politiky a nutností dotáhnout do konce, co už jednou česká vláda kvůli prezidentu Klausovi vydupala. „Výjimkou se cítíme vázáni, je naší povinností ji prosazovat, protože ji na celoevropské úrovni vyjednala česká vláda a byla schválena Evropskou radou,“ argumentuje premiér Petr Nečas. „V zahraniční politice je potřeba určitá kontinuita.“ Jenže to stále nedává smysl – zvlášť když velmi podobný Klausův požadavek (trvalou výjimku z eura) Nečas odmítá jako krok, který není potřeba a navíc by stál neúměrné množství politické energie. A když jsme u „kontinuity“: za léta, co se o evropské ústavě a posléze nástupné Lisabonské smlouvě mluvilo, žádná z českých vlád výjimku z listiny nepožadovala, a to ani když si svoje vyvázání vyjednávali Britové či Poláci. Takže v souladu s kontinuitou by bylo spíše od ní ustoupit. A nebyla by to první změna názoru. Podle informací z diplomatických kruhů se o odstoupení od výjimky debatuje v Polsku, kde o ni někdejší vláda bratří Kaczyńských požádala kvůli obavám, že listina práv dá do ruky zbraň tamním homosexuálům v jejich žádostech o registrované partnerství a další práva.

Premiér na tyhle argumenty vytahuje opět svůj, jen trochu těžší kalibr. „Jsme právně zavázáni výjimku prosazovat,“ říká. „Je to právní závazek na celoevropské úrovni.“ Vláda tedy na výjimce trvá, otázka nyní je, jak zařídí její schválení. Jde o to, zda se budou evropské parlamenty o české specialitě rozhodovat zároveň v jednom „balíčku“ s chorvatským vstupem, nebo tyto agendy proberou na jedné schůzi každou zvlášť.

Pod zdánlivou technikálií se skrývá politická nálož velké síly. Jednak proto, že se o způsobu vede spor uvnitř koalice a jednak proto, že do věci může zásadně promluvit opoziční ČSSD. Právě sociální demokraté a vládní TOP 09 (a pár politiků ODS) trvají na variantě „zvlášť“. „Chorvatsko a výjimka spolu nijak nesouvisí, není důvod, proč to spojovat, a navíc je to neseriózní vůči Chorvatům,“ tvrdí třeba šéf sněmovního zahraničního výboru David Vodrážka (ODS). Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg pak svůj názor opírá o analýzu podepřenou názory právníků evropských institucí, s níž šel také minulou středu na vládu. Analýza odkazuje na právo EU, podle něhož (zjednodušeně řečeno) nelze obě záležitosti zahrnout do jednoho dokumentu proto, že se schvalování každé z nich řídí jinými pravidly.

Na straně druhé zejména ODS prosazuje variantu „spojit“. Její politici říkají, že jen taková strategie jim zaručí schválení výjimky, protože si nikdo v Evropě nedovolí „potopit“ vstup Chorvatska. „Spojení je pojistka, aby výjimka prošla,“ potvrzuje předseda sněmovního evropského výboru Jan Bauer (ODS). Spor nakonec minulý týden dopadl kompromisem – byť ministerstvo zahraničí se už jednou na možnost obě agendy spojit v Bruselu neformálně dotazovalo (a odpověď formou zmíněné analýzy říká: nejde to), vláda se tam teď pro právní radu obrátí oficiálně. A závěry tamních expertů se bude řídit.

A zase ten tajemník

Rovněž další téma, na němž se koalice chytla, je z unijního ranku. Vláda minulý týden schválila zavedení funkce státního tajemníka pro EU, kterým byl jmenován dosavadní ředitel sekce pro evropské záležitosti na Úřadu vlády Vojtěch Belling. ODS a TOP 09 jsou v tomto směru ve sporu už od vzniku Nečasovy vlády a nedohodly se ani minulou středu. Ministři topky proces vetovali, nicméně kabinet novinku schválil. Tato situace je ale podle TOP 09 porušením koaliční smlouvy a strana chce věc dál řešit.

Přes mohutné vášně, které vyvolal, působí zatím spor při pohledu zvenčídost nepochopitelně. Podle ODS a premiéra Nečase bude Belling dělat to, co doposud, jen se bude jeho funkce jinak jmenovat a bude v úřednické hierarchii stát formálně výše. Proč tedy bylo nutné něco měnit a proč se pak topkaři tak čertí?

Odpověď na první otázku je „protokolární“ – jak na domácí půdě, tak v Evropě byl prý Belling coby ředitel odboru často v nižším postavení než jeho partneři. Doma to byli náměstci ministerstev, jejichž jednání na evropská témata Belling doposud řídil, a na jednáních v Evropě ministři či tajemníci. Zní to logicky a nevinně, jenže…

Podle ministra zahraničí Schwarzenberga – a tím se dostáváme k důvodům topkařského rozhořčení – to zdaleka není tak jasné a prosté. Opět jde o značně technické věci: tajemník vznikl změnou jednacího řádu vlády, avšak otázku pravomocí ve státní správě řeší kompetenční zákon, a teď jsou obě normy v rozporu. „Není možné vymýšlet figury, o nichž není v kompetenčním zákoně zmínka, ale které mají dělat činnosti, které v kompetenčním zákoně náleží ministru zahraničí, což je zejména zastupování Česka navenek,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zahraničí Vít Kolář. „Kompetence, která je panu Bellingovi dána, zasahuje do kompetencí ministra zahraničí.“

Jak to bude vypadat v praxi, není kvůli zmíněnému zmatení jasné. Podle nového znění jednacího řádu vlády má české postoje na vrcholná evropská jednání nově připravovat pouze státní tajemník, zatímco doposud se k tvorbě postojů zval i ministr zahraničí. Ve zjednodušeném překladu do normální řeči: Schwarzenberg by mohl formálně ztratit vliv na pozice, jež bude česká vláda v Bruselu zastávat. Na to, zda se to skutečně stane, si ovšem budeme muset počkat. 



Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].