Divoši

Lucii Lomové se jako jedné z mála českých komiksových tvůrců podařilo prosadit v zahraničí. Už její detektivní komiks

Anna chce skočit

vyšel současně v Česku a ve Francii a stejné je to s její novou grafickou novelou

Divoši

. Za úspěch vděčí tomu, že umí najít poutavé české téma a dát mu obecnější přesah. Zatímco v Anně vyprávěla příběh mladé dívky, která odhaluje tajemství své rodiny, v němž se zároveň odráží stín komunistické minulosti zdejší země, v Divoších ztvárňuje epizodu ze života českého cestovatele, botanika a kaktusáře Alberta Vojtěcha Friče. Konkrétně rok 1908, kdy s ním z Paraguaye do Prahy přijíždí čamakokský indián Čerwuiš – jeho kmen onemocněl záhadnou nemocí a on doufal, že tu najde lék.

V osudech těch dvou mužů se střetává počátek dvacátého století – na jedné straně Evropa v časech průmyslové revoluce a vrcholícího objevitelského věku, na druhé exotický kout světa, který nenávratně ztrácí svoji nevinnost. Oba hrdinové jsou vytržení ze svého přirozeného prostředí a stávají se exoty. Každý ale zároveň nenápadně přebírá něco ze způsobů života toho druhého – Čerwuiš evropský styl oblékání i stravování, Frič zase jeho uvolněnost a přirozenost, kterou moderní společnost svázala upjatými konvencemi. Postupně se tak stávají vyhnanci i ve své vlastní kultuře.

Lucie Lomová při zpracovávání jejich příběhů čerpala z Fričových zápisků a článků do novin, z dobových fotografií i vzpomínek Fričových potomků. Téměř dokumentárně tak zachycuje Prahu v době před asanací, vypráví tu o vzájemné nevraživosti Friče a jiného českého cestovatele Stanka Vráze apod. Jako doslov k jejímu komiksu tu čtenář navíc najde životopisy Friče i Čerwuiše, které napsala Fričova vnučka Yvonna.

Kresba i režie jednotlivých záběrů komiksu je velmi klasická, střízlivá a pečlivě propracovaná. Lomová tu několikrát nápaditě střídá i styl kresby, když chce odlišit Čerwuišovy vzpomínky nebo vyprávění. Dokumentární záměr ji ale zároveň omezuje. Sleduje Fričův příběh bez větší interpretace a fabulační invence. Nevyužívá možností metaforické zkratky, vypráví až příliš stroze, bez většího epického rozmachu, nepouští sem ani psychické introspekce hrdinů. Přitom příběh Čerwuiše k tomu vybízí – jak asi musel přemýšlet o všech vynálezech a „kouzlech“, které kolem sebe pozoroval, jak se s nimi ve své mysli vypořádával? Možná se Lucie Lomová nechtěla pouštět do hlubších vod proto, že komiks je na výrobu velmi náročný žánr – Divochy kreslila tři roky. Její kniha tak ale více uspokojí starší děti než dospělé čtenáře.

Lucie Lomová: Divoši

Labyrint, 152 stran