Konec legendárního gangstera. James Bulger byl nalezen mrtev ve vězení

V úterý ráno  ráno byl ve vězení nalezen mrtev legendární a k doživotnímu trestu odsouzený mafián James “Whitey” Bulger. Americká média naznačují, že devětaosmdesátiletého zločince zavraždil člen konkurenční mafie. Vůdce bostonského gangu byl zatčen v roce 2011, před spravedlností prchal 16 let a byl po tu dobu nejhledanějším zločincem ve Spojených státech. Muž, který měl na svědomí vraždy i mučení, se stal námětem několika filmových trháků včetně dramatu Skrytá identita Martina Scorseseho s Leonardem DiCapriem, Mattem Damonem a Jackem Nicholsonem v hlavních rolích.  Respekt příběh gangsterova života i dopadení před sedmi lety popsal v textu, který nyní odemykáme:

Za těch dlouhých šestnáct let byl údajně spatřen mnohokrát. V luxusní posilovně v Londýně, na poklidném italském venkově, v Praze i na Novém Zélandu.  James „Whitey“ Bulger, po Usámovi bin Ládinovi druhý nejhledanější zločinec Spojených států, zmizel v roce 1995 neznámo kam. Vzápětí se ukázalo, že devatenáctinásobný vrah, vyděrač, lichvář, drogový dealer a postrach Bostonu byl zároveň desítky let informátorem FBI a jeho detektivové mu po celou dobu kryli záda. Bulger se stal pro Ameriku ztělesněním nebezpečného stírání hranic mezi dobrem a zlem, zločinem, policií i politikou. Letos v červnu byl jednaosmdesátiletý gangster konečně dopaden před svým pohodlným bytem nedaleko kalifornské pláže.

Theresa Stanleyová si za ty roky  zvykla, že jejího milence na zbytečné otázky moc neužije. Muž, kterého kdysi poznala jako osamělá matka čtyř dětí, vnesl do jejího chaotického života řád a za to mu nikdy nepřestala být vděčná. Večer co večer ve smluvenou hodinu připravila Theresa večeři a rozesadila děti okolo prostřeného stolu. Milenec přicházel včas, byl na děti přísný, ale projevoval o ně zájem a Therese neubližoval. Čert vzal, že noci trávil bůhvíkde a kromě pravidelných večerních návštěv zůstával záhadou.

Tentokrát, v lednu 1995, se ale postarší dvojici zaběhlé pořádky rozpadaly pod rukama. Theresa trávila s Jamesem Bulgerem již čtvrtý měsíc na podivné dovolené. Od podzimu společně poznali Dublin, Londýn i Benátky, potom se přesunuli na americký jihozápad. James ale většinu času mlčel a nekonečné hodiny prostál v telefonních budkách se sluchátkem u ucha. Jak Theresa o něco později vypověděla výměnou za beztrestnost, byl to její pocit nudy a stesk po rutině rodinného života, co dvojici nakonec přimělo otočit auto směrem domů, k rodnému Bostonu.

To byl také okamžik, kdy měli američtí policisté nejobávanějšího gangstera Spojených států naposledy téměř na dosah. Ve městě v tu chvíli vrcholilo utahování smyčky okolo skupiny zločinců, kteří ovládali tamní podsvětí desítky let. Proto byl ostatně dobře informovaný Bulger se svou přítelkyní na cestách. Právě v den, kdy se jejich auto blížilo k Bostonu, policisté v centru města zatkli jistého Stephena Flemmiho, krutého násilníka a již nejméně třicet let Bulgerova parťáka. Zároveň kvůli obvyklé rivalitě mezi jednotlivými policejními sbory nezvládli koordinaci a zatčení uniklo do médií. Z výpovědi Theresy Stanleyové není jasné, zda Flemmiho jméno znala, James za volantem ale nezaváhal ani na chvíli. Na nejbližším sjezdu uhnul z dálnice, zamířil k New Yorku, ubytoval se v hotelu uprostřed Manhattanu a opět se zavřel do telefonní budky.

Příštího dne odvezl Bulger Theresu Stanleyovou na parkoviště na předměstí Bostonu a vysadil ji tam s tím, že si ji za chvíli vyzvedne dcera. „Ozvu se ti,“ slíbil gangster a zmizel ze života pětašedesátileté ženy navždy. O kus dál, na jiném parkovišti, vyzvedl šéf bostonského podsvětí čtyřiačtyřicetiletou Catherine Greigovou, svoji druhou milenku, s níž vedl paralelní život už dobrých dvacet let. Dvojice se vzápětí ztratila na americké dálnici a od té doby ji až do letošního června oficiálně nikdo nespatřil.

Paralelní světy

Hladké prostupování mezi několika světy bylo pro Jamese Bulgera vždy druhou přirozeností. Dokázal žít hned několik „spořádaných“ rodinných životů. Uměl být oblíbeným zastáncem chudých a slabých ve své čtvrti i nejobávanějším gangsterem. Dokázal nenávidět drogy a zároveň ovládat jejich distribuci v celém Bostonu. Zvládl nelítostně zabíjet slabošské gangstery, kteří začali donášet policii, a sám být jedním z nejdůležitějších informátorů v historii FBI. Především ale dokázal pomoci elitním detektivům zlikvidovat místní pobočku obávané italské mafie Cosa nostra, aby ji vzápětí za spolupráce týchž detektivů nahradil svým vlastním irským gangem.

K úvodu do propletence gangsterova života stačí zhlédnout oscarový trhák Skrytáidentita, v němž vládce bostonského podsvětí ztělesnil Jack Nicholson. Film není zdaleka přesnou kopií reality, prostoupení světů, jež by měly v ideálním světě navždy zůstat odděleny, ale zobrazuje dokonale. K dramatu zrady, podvodů a rozmazaných hranic, v němž jednotlivé postavy hrají do značné míry opačné role, než se od nich očekává, je však potřeba doplnit pár základních informací.

Americká FBI v poválečných letech fatálním způsobem zaspala mocenský vzestup nejnebezpečnější struktury organizovaného zločinu v tamějších velkoměstech, italské mafie Cosa nostra.Před nástupem organizace stojící na rodinné a etnické loajalitě začala burcovat teprve média, jež přinášela nejen zprávy o vzmáhající se vlně násilí, ale také reportáže ze sjezdů mafiánských bossů. V novinách se začalo psát o nebezpečí vzniku jakési „stínové Ameriky“, organizovaného paralelního světa, jenž by se mohl vymknout kontrole. V následujících letech úzkosti nejenže americký Kongres přijal řadu účinných zákonů a opatření, ale FBI vyměnila šéfa a učinila z boje s italskou mafií svoji hlavní prioritu.

Kromě italských mafiánů ale ve velkoměstech operovaly i jiné organizované zločinecké gangy, mezi nimiž prim hráli Irové. Ti se svým významnějším italským „kolegům“ v mnohém podobali – i mezi nimi fungoval princip rodinných a klanových vazeb, posílený ještě všeobecným odmítáním irských přistěhovalců většinovou americkou společností. Jedny z nejdůležitějších irských gangů operovaly v Bostonu, v těsném sousedství revíru italské mafiánské rodiny Angiulo.

Dospělý zločinec

Odlehlému jižnímu Bostonu místní mazlivě říkají „Southie“. Chudinskou čtvrť o šedesáti tisících obyvatel odděluje od zbytku města námořní kanál Fort Point Channel, dálnice a změť železničních tratí. Kdo tady nebydlí, nemá důvod sem jezdit. Ať cestujete v Bostonu odkudkoli kamkoli, vaše cesta téměř jistě neprotíná odlehlé území dělnických činžáků, továren, hospod a špinavých autoopraven.

„Pro mladé muže ze Southie vedly k úspěchu tři cesty. Buď se stali knězem, politikem, nebo gangsterem,“ popisoval v místním deníku The Boston Globe historik Thomas O’Connor život ve čtvrti v polovině minulého století. Southie byla donedávna čtvrť napěchovaná irskou chudinou izolovanou polohou i vzájemnou nevraživostí od života zbytku velkoměsta. Práce se hledala téměř výhradně na klaustrofobním výběžku země, mezi soukmenovci. Dick Lehr a Gerard O’Neill, autoři knihy Black Mass: The Irish Mob, The Boston FBI and a Devil’s Deal (Černá mše: irské podsvětí, bostonská FBI a obchod s ďáblem), výčet možných kariér příliš nerozšiřují. „V Southie jste ve 40. a 50. letech mohli vstoupit do armády. Mohli jste dělat v elektrárně nebo plynárnách, pracovat v továrně Gillette. Pak jste se ještě mohli stát policajtem nebo podvraťákem.“

James Bulger byl starším ze dvou bratrů v chudé rodině a musel se ohánět. Otci rozdrtila v práci ruku železniční souprava, nevýrazný muž se potom uzavřel do bytu v chudinském činžáku a už z něj příliš nevycházel. Maminka bývá líčena jako činorodá a společenská žena, k udržení alespoň nějakého životního standardu to však nestačilo. James se místo střední školy musel hledět postarat o rodinné příjmy a svým vlastním způsobem to zvládl.

Neobešlo se to ovšem bez řádného humbuku. Novináři ve zmíněné knize Black MassJamese popisují jako „charismatickou osobnost porušující ve zvráceném stylu elitních gangsterů veškerá pravidla“. V Southie se prý dodnes vypráví o jeho testosteronem prosáklých mladických kouscích – typickým je třeba demostrativní jízda v naleštěném bouráku s nepostradatelnou blondýnou po nástupišti před místním nádražím, jež cestující děsila k smrti. Z nezkrotného blonďatého sígra (odtud přezdívka Whitey), s nímž se místní policie hleděla vypořádat občasnou nakládačkou za zavřenými dveřmi strážnice, se rychle stal skutečný problém. První etapa Bulgerova života končí devítiletým vězením za únosy a ozbrojená přepadení bank ve třech státech americké federace. V chládku to s Jamesem navíc nebylo o mnoho lepší a jeho pouť stále přísnějšími věznicemi skončila až v nejobávanějším Alcatrazu, kde strávil tři roky, občas na samotce.

Pak ovšem přichází zločinecká dospělost. James Bulger se po návratu stěhuje k nemocné mamince do činžáku, v němž vyrůstal, a pracuje nějakou dobu jako údržbář v budově místního soudu. Neokázalý styl a splývání s okolím mu už zůstanou vlastní. I v dobách největší gangsterské slávy žil pravidelným životem, podle něhož si špehující policisté mohli natahovat hodinky – odjezd z bytu okolo jedné, „úřadování“ v sídle gangu, pravidelná večeře s Theresou, „noční směna“ v barech a dalších místech podsvětí, nad ránem odjezd ke Catherine, u níž na terase ho detektivové občas vídali ještě okolo poledne v pyžamu. Schopnost proměnit se v obyčejného, byť trochu záhadného člověka mu zřejmě také umožnila prožít léta na útěku v inkarnaci nenápadného důchodce na kalifornském pobřeží.

K tomu bylo ale v 60. letech ještě hodně daleko. Bulger se pár měsíců po propuštění vcelku předvídatelně vydal na cestu zločinu, který mu otvíral šanci k penězům, moci a všemu, co k tomu patří.

Ve čtvrtích, jako je Southie, nelze být jen tak nezávislým zločincem. Vše se organizuje do struktur, kde silnější drží v šachu slabší. Nový příchozí – zloděj, podvodník, ilegální sázkař – dříve nebo později „potká“ skupinu gangsterů, jež mu nabídne spolupráci a ochranu za příslušný podíl na jeho zisku. Zločinec se stává členem gangu, stoupá nebo klesá v jeho hierarchii, kolem něj se roztáčí svět slepé loajality, zrady, podrazů, léček, pastí, bojů s konkurencí i uvnitř klanů, celá ta spletitá společenská alternativa k oficiálnímu světu spořádaných občanů. Tady se žije všechno, co oficiálně žít nelze: od lichvářů tu získávají půjčky ti, kteří na ně v normální bance nedosáhnou, sází se tu na koně či fotbal (ve Spojených státech je většina sázkové činnosti zakázána), obchoduje se zde s levnými (kradenými) auty, lichváři tu mají své nelegální bankéře peroucí pokoutní zisky, tečou tudy drogy. Nad tím vším se klene gangsterská „politika“ bossů a jejich vymahačů, uzavírajících „mezigangové“ dohody o příhraniční spolupráci a rozdělení rolí.

James Bulger se stal členem gangu Donalda Killeena, v němž fungoval jako vymahač pohledávek. Vzápětí se poprvé projevila jeho obratnost a přizpůsobivost. Gang se dostal do války s jinou skupinou irských kriminálníků, gangem The Winter Hill, a když se ukázalo, že „killeenovci“ tahají za kratší provaz, objednal se Bulger přímo k vůdci znepřáteleného gangu a nabídl zařídit mír. Dodnes se s jistotou neví, kdo gangstery okolo Donalda Killeena postupně postřílel, dost často se ale má za to, že věc vyřídil sám bývalý parťák Bulger.

Následovala kariéra v samotném The Winter Hill. Gang vymáhal peníze od irských a židovských sázkařů, organizoval sázkařské podvody (podstatou je podmazat žokeje favorita, aby svému koni podržel uzdu a donutil ho proti všem očekáváním prohrát, na což si gang vsadí peníze a podělí se o výhru) a ve velkém frčel v lichvě. V tom spolupracoval se „sousední“ italskou mafií rodiny Angiulo: půjčoval si od nich statisíce dolarů na týdenní jednoprocentní úrok a sám je ve svém rajonu půjčoval s přirážkou pět procent. Úlohou gangsterů, jako byl Bulger, který tehdy již pracoval v nerozlučné dvojici se zkušeným mafiánem Stephenem Flemmim, bylo vymlátit z dlužníků peníze zpět.

Kluci od vedle

Přesně v tomto momentu vstupuje na scénu ambiciózní detektiv FBI John Connolly. Jsme v polovině 70. let, a jak již bylo řečeno, FBI je posedlá bojem s italskou mafií. Bojovat s organizací postavenou na rodinných vazbách je však obtížné. Vše se odehrává v dobách, kdy neexistovaly mobilní telefony, kreditní karty ani počítače (a tudíž elektronické stopy), stejně jako supermoderní odposlouchávací zařízení. Práce policistů spočívala ve sledování a prohrabávání se v papírových archivech, „štěnice“ byly velké pomalu jako mikrofony populárních zpěváků a zoufale rychle se jim vybíjely baterky. Pro FBI byly hlavním nástrojem k rozbití gangů dobře informovaní práskači z podsvětí, a ty se podařilo naverbovat často poté, co na ně policisté něco našli a ke spolupráci je donutili de facto vydíráním ve jménu zákona. Od počtu a kvality informátorů se pak odvíjela kariéra příslušného detektiva.

V takto nastaveném systému ucítil John Connolly neobyčejnou šanci. S Jamesem Bulgerem, tehdy již proslulým bostonským gangsterem, měl ledasco společného. I on pocházel ze Southie, dokonce ze stejného sídliště chudinských činžáků jako James a jeho mladší bratr William, v tu dobu již zářící hvězda politiky státu Massachusetts. Právě přátelství s Jamesovým mladším bratrem Williamem řadí agenta FBI do světa, kterému James rozumí.

Pouť dvou synů Southie, kteří se ze stejného sídliště kdysi vydali cestou dvou velmi rozdílných kariér, se protne jedné noci v září 1975 na pláži nedaleko jejich rodiště. John Connolly sedí potmě ve svém plymouthu a čeká na příchod obávaného zabijáka, jehož na schůzku sám pozval. Ten nezklame: přestože vycvičený detektiv sleduje zrcátky okolí, dveře na straně spolujezdce se náhle otevřou a záhadný gangster vklouzne dovnitř. Zapomenout zamknout dveře je školácká chyba, jež mohla Connollyho stát život. Oba muži se sice nakonec domluví snadno, ve zpětném pohledu je ale od prvního okamžiku jasné, že v tanci detektiva s mafiánem se vedení chopil James Bulger.

Detektiv přišel na schůzku s nabídkou, která zněla logicky. Kolem Bulgera se zase jednou stahovaly mraky mafiánských válek, konkrétně v tomto případě šlo o spor mezi gangem The Winter Hill a italskou mafií o rozmístění hracích automatů.  Connollynabídl jednoduchý obchod – Bulger mu bude donášet všechno, co ví o Italech. FBI se díky informacím postará o mafii. Mafie nebude mít sílu starat se o Bulgera a jeho kumpány.

Dohoda dává smysl pouze v kontextu tehdejších priorit FBI. Mafie byla považována za celoamerickou hrozbu číslo jedna, irské gangy ve srovnání s ní za druhořadé, lokální nebezpečí. Hra byla vždy ožehavá a na hraně nože, pro spolupráci s informátory měli detektivové FBI k dispozici celé podrobné příručky popisující, jak na ostré hraně zákona balancovat. Pro Connollyho se ale zároveň zrekrutováním proslulého gangstera otvírala cesta vzhůru uvnitř hierarchie FBI.

Z Bulgerova pohledu zněl návrh také lákavě. Jeho pověst v irském podsvětí byla tak hvězdná, že ještě ani o dvacet let později většina souzených mafiánů odmítala vůbec uvěřit, že by právě on mohl být „krysa“. Bulgerův parťák Stephen Flemmi zároveň v tu dobu donášel FBI úspěšně už deset let a Bulger to věděl. Pomáhat si řízenými úniky do policejního světa bylo ostatně v podsvětí běžnou praxí – italská mafie právě díky svým kontaktům do massachusettské policie vyhrála předchozí spor s gangem The Winter Hill. V podstatě šlo o to, kdo hru udrží pod kontrolou a komu se vymkne z rukou. Mezi Bulgerem a Connollympodle všeho od prvního okamžiku zafungovala chemie dvou kluků ze Southie a navíc se zdá, že Bulger viděl do duše agenta hlouběji než detektiv do jeho.

Bez hranic

V každém případě následovalo dvacet hvězdných let agenta Johna Connollyho i gangstera Jamese Bulgera. Connolly měl ve svém „portfoliu“ nejvýše postaveného udavače v celém Bostonu a Bulger, který do hry rychle zapojil i nerozlučného Flemmiho, skutečně mluvil. Connollyho kariéra stoupala strmě vzhůru, stal se svéráznou a nedotknutelnou postavou bostonské pobočky FBI, neformální jedničkou v dobře padnoucích oblecích a s úctou nadřízených.

Význam spolupráce pro samotného gangstera se ukázal dřív, než mohl předpokládat. Aniž to oba muži tušili, místní massachusettská policie rozjelaproti The Winter Hill vlastní úspěšnou akci kvůli sázkovým podvodům a většina gangu včetně Bulgera a Flemmiho skončila s důkazy na stole žalobce. Connolly, který se již tehdy scházel s oběma gangstery, poprvé zcela zásadně porušil pravidla vedení informátorů a osobně navštívil žalobce. Tomu nastínil nepostradatelnost svých zdrojů pro potírání mafie a dosáhl svého: žalobce oba gangstery z obžalovacího spisu vyjmul, a tak zatímco kolegové a nadřízení obou práskačů putovali za mříže, Bulger s Flemmim zůstali na svobodě a stanuli v čele gangu The Winter Hill.

Dál už se vše jenom prohlubovalo. Moc a postavení obou stran zaklesnutých ve vzájemné symbióze stoupala. Místní větev mafie díky informacím irských gangsterů oslabovala, což dále posilovalo slávu detektivů – Connolly už v té době spolupracoval s detektivem Johnem Morrisem, který měl fungovat jako jeho dozor, brzy se ale stal nedílným účastníkem celé dohody. Zároveň se The Winter Hill díky detektivní ochraně a informacím proudícím opačným směrem stával nedobytným. Connolly nemusel své informátory vždy chránit tak okatě jako v případě prozrazených manipulací dostihů. Většinou stačilo být dostatečně neochotný. Lidé nějak postižení vydíráním či jinými praktikami bývali postaveni před nelákavou nabídku. „Jste ochotni chodit na fingované schůzky s odposlouchávacím zařízením?“ ptal se třeba starostlivě detektiv. Do tak riskantní akce proti muži s ďábelskou pověstí byl však ochoten jít málokdo. „Tak to bude obtížné najít nějaký usvědčující materiál,“ zoufal si detektiv a většinou vyšetřování rychle odložil.

Gang unikal i jiným bezpečnostním složkám. Massachusettská policie měla několik měsíců rozjetou sledovačku okolo sídla gangu v jedné z autodílen, když se jim ale po týdnech pečlivého slídění a několika zpackaných pokusech konečně podařilo nainstalovat odposlouchávací zařízení, přestali najednou gangsteři pořádat své schůzky v autodílně a začali se domlouvat uvnitř aut. Podobný příběh se téměř do písmene opakoval ještě několikrát – státní policie nechala gang rozjet jeho „byznys“, týdny vše monitorovala, a když konečně nainstalovala odposlechy, gangsteři okamžitě všechny své zvyklosti změnili a přesunuli se někam jinam. Policie po mnoha neúspěších začínala tušit zradu, všechno do sebe zaklaplo až později, když k úžasu všech vyšlo najevo, že se Bulgerovi spojenci uvnitř FBI činili, seč mohli, aby zločinci dostali všechny potřebné informace o postupu policie.

Mezi čtyřlístkem se časem rozvinula spolupráce, v níž padly veškeré hranice. Od gangsterů nikdo neočekává, že se stanou svatými, detektivové se ale postupně proměnili v regulérní spolupracovníky zločinu. Skupina se začala scházet na pravidelných večeřích na střídačku v bytech vždy jednoho z nich. Muži se předháněli v tom, kdo uvaří lepší jídlo a donese lepší víno. Předávaly se drobné dárky a především se užívala moc nad podsvětím Bostonu i policejními sbory. Čtveřice mohla u vína snadno díky vzájemnému porovnávání informací lusknutím prstů ničit zločince i drobné gangy, stejně jako mařit rozsáhlé policejní operace za miliony dolarů. Dobro a zlo dávno zmizelo. Irové nakonec skutečně pomohli poslat za mříže mafiány z rodiny Angiulo, zároveň ale prokazatelně poslali na onen svět několik zločinců, kteří přeběhli na stranu policie – Connolly s Morrisem se už postarali o to, aby kamarádi-gangsteři, sami udavači, věděli, kdo na ně donáší.

Prokazatelně přinejmenším dvakrát zasedl s detektivy a gangstery ke společnému stolu také Jamesův bratr William Bulger, v té době předseda Senátu Massachusetts, a tedy jeden z nejmocnějších mužů ve státě. Bratr-politik ostatně bydlel hned vedle Stephena Flemmiho a k mafiánovi do kuchyně podle svědectví vstupoval přirozeně vedlejším vchodem. Role Williama Bulgera, jednoho z nejoblíbenějších a nejdéle sloužících politiků státu, dodnes zůstává nejasná. Nikdy nebyl kvůli bratrovi z ničeho obviněn, zároveň se nikdy netajil kontakty s ním. Když byl v roce 1986 James Prezidentskou komisí pro organizovaný zločin popsán jako „známý zabiják, bankovní lupič a překupník drog“, reagoval na to William v televizním pořadu stanice CBS slovy: „Je to můj bratr. Záleží mi na něm. Často mu říkám, ať se u mě zastaví.“ V prostředí malého volebního okrsku Southie, ovládaného uzavřenou irskou komunitou, cenící si nade vše věrnost bližním, to jeho kariéru vůbec neohrozilo.

Nová generace

Spravedlnost ale nakonec přece jen přišla. Činnost spiklenců dostala skutečně fatální rozměry v 80. letech, kdy do Bostonu dorazily ve velkém drogy. Bulger měl pohrdavý vztah i k alkoholu a drogy údajně nenáviděl, to mu ale nebránilo vybírat procenta z každé drogové transakce ve svém revíru. Jestliže se dosud většina činnosti gangu soustředila na podsvětí, teď začaly důsledky řádění gangu nepřímo zabíjet nebo ničit konzumenty ze středních tříd. V tu dobu již platila lepší legislativa pro boj s organizovaným zločinem, umožňující mimo jiné drobné přestupky gangsterů sčítat do jednoho obřího trestu. Do akce se zapojily speciální jednotky policie pro boj s drogami a do policie obecně nastoupila nová ambiciózní generace, která se nehodlala smířit s rezignovaným tvrzením svých předchůdců, že pokud jde o Bulgera a spol., z nějakého záhadného důvodu nelze nic dělat. Odhodlaný mladý vyšetřovatel Fred Wyshak se do věci pustil oklikou, obešel FBI, o jejichž praktikách tušil své, a začal postupně utahovat smyčku okolo jednoho nelegálního sázkaře v Bostonu za druhým.

Jak se drobní kriminálníci postupně začínali hroutit, Wyshak je za slib beztrestnosti nebo zmírnění trestu donutil prolomit bariéru strachu a začít mluvit. Když pak jiní policisté se štěstím rozbili jednu z místních nelegálních bank a stejnými metodami donutili ke spolupráci celou elitu místních sázkařů, začala se dvě desítky let budovaná pyramida hroutit. Connolly s Morrisem ještě stihli varovat Bulgera s Flemmim, aby z Bostonu zmizeli, což byl počátek putování Theresy Stanleyové po Evropě. O sebejistotě mafiánů svědčí fakt, že Flemmi varování ignoroval a do Bostonu se vrátil.

Výsledek je v Americe dobře známý. John Connolly byl postupně odsouzen za maření vyšetřování, falšování zpráv a braní úplatků na deset let, v roce 2008 k tomu ovšem přibyl podíl na vraždě jednoho z prozrazených informátorů, takže kdysi slavný agent FBI je teď ve vězení na čtyřicet let. Jeho kolega John Morris se sesypal, dostal vážný infarkt, za spolupráci s vyšetřovateli získal slib beztrestnosti a odešel s hanbou do důchodu. Stephen Flemmi nafasoval deset let za vydírání a praní peněz, na rozsudek za vraždy však teprve ve vězení čeká.

James Bulger, vždy o krok před ostatními, se na konec kariéry dobře připravil. Podle všeho si již během spolupráce s detektivy postupně uložil hotovost do bank po celém světě, spekuluje se ale i o pomoci bratra Williama. Pár „důchodců“ vystupujících šestnáct let pod jménem Charlie a Carol Gaskovi nakonec dostihla moderní reklamní kampaň, během níž FBI distribuovala mezi ženami v důchodovém věku portrét a profil gangsterovy společnice Catherine Greigové. Už po třech dnech se ukázalo, že dvojice strávila většinu svého života na útěku v pohodlném, ale nikoli luxusním apartmánu nedaleko kalifornské pláže. Ve zdech bytu se našlo zhruba 800 000 dolarů a slušný arzenál palných zbraní.

V Bostonu tak opožděně teprve letos v červnu skončila éra velkých mafií s kořeny daleko v minulém století. Místní deník The Boston Globe si v komentáři oddychl a opěvoval příchod spravedlnosti. „Federální obžaloba tvrdí, že během spolupráce FBI s Bulgerem zemřelo 19 lidí. Mnozí byli mučeni. Dospělí muži a ženy žili ve strachu. Jiní truchlili. To všechno v době, kdy Bulger večeřel s agenty FBI, klidně vcházel do jejich domů, vyměňoval si s nimi dárky. Nakonec jde ale především o Boston, o to, jak Bulger a FBI proměnili město přirozených skeptiků v komunitu naprostých cyniků, kteří nevěří ničemu.“

Novináři z deníku, který o podivném propojení začal psát již v polovině 80. let a má tak na jeho odhalení lví podíl, mají pocit, že zatčení starého gangstera vnese konečně do duší obyvatel města víru ve spravedlnost. Zároveň jsou ale velmi opatrní. Proces teprve začne, k dispozici jsou telefonní záznamy a spousta dokumentů zadržených v kalifornském bytě. Podle některých informací hodlá obhajobu Jamese Bulgera zaplatit jeho věrný bratr William.