Piano za tři eura

Na Slovensku startuje unikátní mediální experiment: devět velkých zpravodajských serverů zpoplatní některé části svého webu. Jde například o deníky Hospodárské noviny, Pravda či SME.

Projekt se naplno rozběhne od 2. května a je sledovaný vydavateli z celého světa. Poprvé se totiž podobné „uzamčení webu“ odehraje na úrovni celého státu. Jde sice o pětimilionovou zemi na východě Evropy s malým mediálním trhem, ale na neprobádaném poli placené on-line žurnalistiky mají výsledky velkou cenu. Největší pro vydavatele, kteří o zpoplatnění sami uvažují, ale zatím nenašli odvahu se do něj pustit.

Platební brána, jež některé části slovenských zpravodajských webů uzavře, se jmenuje Piano. Osvědčí-li se, může se rozšířit i do dalších zemí. „Zájem už projevili vydavatelé v Holandsku, Dánsku, samozřejmě i Češi,“ říká vedoucí projektu Tomáš Bella, bývalý šéfredaktor SME.sk. Na mezinárodním poli bude mít Piano tvrdou konkurenci. Bude se střetávat s globálními platebními systémy pro média, se kterými nedávno přišel Google (experimentální projekt Google One Pass pro zpravodajské weby) a Apple (předplatné pomocí mobilních aplikací v App Store).

Piano bude fungovat jednoduše: uživatel brány získá za 2,90 eura měsíčně přístup k prémiovým sekcím všech médií, která jsou v projektu zapojena. Tedy většinou ke komentářům, videím a možnosti diskutovat pod článkem. Zpravodajství zůstane zdarma. Měsíční platba za Piano bude přitom společná pro všechna média zapojená v systému: čtyřicet procent z ní poputuje novinám či časopisu, z jehož webu uživatel zaplatí, něco dostanou firmy, které systém provozují, a zbytek si rozdělí ostatní média podle toho, kolik času daný uživatel na jejich stránkách stráví.

Hra na tučňáky

Piano přichází v okamžiku, kdy se zpoplatněním svého on-line obsahu koketují média po celém světě, donedávna však zůstávalo jen u akademických diskusí. Změnila to až mediální krize ve Spojených státech, která propukla na jaře 2009. První experimenty s placeným obsahem připomínaly tučňáky na kře: nikdo nechtěl být ten, kdo první skočí do vody. Všichni znali rizika a tušili, že už by se nemuseli vynořit. Snažili se proto dohodnout na společném skoku. Když zpoplatní svoje články víc velkých redakcí najednou a čtenář nenajde dostatečně kvalitní bezplatnou alternativu, bude muset zaplatit. A vydavatelé pěkně ruku v ruce vyplavou nad hladinu bankrotu.

Celý taneček na kře skončil odvážnou šipkou. Na přelomu letošního března a dubna se do vody vrhl vydavatel nejčtenějšího zaoceánského on-line deníku The New York Times. Zprovoznil platební bránu, která nediskriminuje občasné návštěvníky webu (dvacet článků měsíčně je zdarma), pravidelní čtenáři však musejí zaplatit 15 až 35 dolarů na čtyři týdny podle zvoleného tarifu. Brána ovšem nestojí v cestě přístupům z vyhledávačů ani sociálních sítí, takže ji lze snadno obejít: stačí si vyhledat článek v Googlu nebo ho sdílet na Facebooku a kliknout na příslušný odkaz. Logika postupu The New York Times je nicméně jasná: řada lidí míří na jejich stránky právě z vyhledávačů či sociálních sítí, což oceňují inzerenti. Málokdo z náhodných návštěvníků je však ochoten platit.

Produkuj originály, nebo zhyň

Zbytek vydavatelů teď postává na tající kře a zvědavě sleduje, co to s prvním skokanem udělá. Statistika návštěvnosti webových stránek The New York Times za první týden provozu ukazuje pokles o pět až patnáct procent. To není zlé, ovšem skutečně zajímavá budou až čísla z letních měsíců a hlavně počet on-line předplatitelů.

Redakce amerického deníku má oproti většině konkurentů zásadní výhodu: nabízí velkou porci unikátního obsahu. Kromě zpravodajských článků publikuje komentáře, analýzy, audiovizuální obsah, příspěvky vlivných blogerů. Díky tomu je šance na úspěch solidní. Bez unikátního obsahu se však ze zpoplatnění webu stává ekonomická sebevražda.

Netřeba se obávat toho, že by se web v nejbližších letech změnil v uzavřenou platformu, kde se dostanete jen k tomu, za co jste zaplatili. Naopak, konkurenční boj směřuje k otevřenosti, platit se bude pouze za nadstandardní informace. Uspěje-li tento model, mohl by se zvýšit zájem médií o to, aby svým čtenářům či divákům nabídla výjimečné informace. Na unavená euroamerická média, včetně těch slovenských a, dá-li bůh, někdy v budoucnu i českých, by mělo mít částečné zpoplatnění webu osvěžující účinek.  

Autor je publicista, věnuje se internetu.