Šumava neumírá
Spor o budoucnost největšího českého národního parku vrcholí. Jeho nový ředitel Jan Stráský nejprve snížil zastoupení vědců v Radě NP Šumava a krátce po té vypracoval plán zásahu proti kůrovcové kalamitě, jejíž součástí má být i kácení v nejpřísněji střežených zónách Šumavy. „To, co se dnes na Šumavě rozbíhá, se ještě ve stoleté historii evropských národních parků nestalo,“ říká Josef Fanta, odborník na lesní hospodářství a emeritní profesor nizozemské univerzity ve Wageningenu.
V minulém roce jste se po 33 letech vrátil zpět do České republiky. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem mít blíže k rodině svého syna. A představte si, jedna z prvních věcí, která se mi tu podařila, bylo, že jsem si před Vánocemi zlomil nohu. Vyvodil jsem z toho ryze vědecký závěr, že bych měl v této zemi vyhledávat bezpečné pěšinky a opatrně našlapovat. Pochybuji ale, že se mi to podaří. Nikdy v životě jsem to nedělal.
Do České republiky i na Šumavu jste se ale pravidelně vracel. Kdy jste tam byl naposledy?
Já jsem se na Šumavu dosti často díval i během těch sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsem byl v emigraci. Ale z bavorské strany, z Luzného. Sedával jsem tam na kamenném poli pod vrcholem a díval se na bunkr na české straně hranice, ze kterého vyčnívaly pušky. A naposledy jsem tam byl letos 24. února na setkání lesníků, kde se hovořilo o tom, jak pracovat se šumavskými lesy při současné gradaci kůrovce. Přijeli tam dva kolegové z Nizozemska a vysvětlovali šumavským kolegům, co je to přírodě blízké lesní hospodářství a jak může jeho zavedení pomoci proti kůrovci. V plné nahotě se mi tak vyjevilo, jaký „pokrok“ učinilo v těch uplynulých třicet letech české lesnictví, jak se zastavilo ve vývoji.
A máte přehled o tom, jak pokročila kůrovcová kalamita na Šumavě? Zažíváme její vrchol a bude…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
