Pokud se v české kotlině hovoří o krizi eura, je to zpravidla pouze v souvislosti s nezodpovědným hospodařením některých vlád, bublinami a dírami ve státních rozpočtech. Nějaké povědomí máme pak ještě o tom, že globální finanční krizi v roce 2008 zavinili nezodpovědní američtí bankéři, méně se však už mluví o tom, že role bank je stejně důležitá i v krizi eura.
Novou zprávou z konce minulého týdne je, že druhé zátěžové testy irských bank – tentokrát dělané podle všeho opravdově – zjistily, že irské banky potřebují dalších 24 miliard eur dodatečného kapitálu.
Kde ho ale vzít? Jednání o změkčení půjčky a snížení úroků ze záchranného valu (EFSF) pro Irsko se vlečou a kdoví jestli někam dospějí. Stálý záchranný mechanismus pro euro – ESM – vznikne až v roce 2013, a navíc teprve v létě se bude vědět, jak bude financován. Evropská centrální banka váhá s tím, zda má poskytnout Irsku střednědobý úvěr. Tato situace vyvolává diskusi o tom, že Irsko bude možná první, kdo přinutí držitele dluhopisů k tzv. očesání, čímž by se prolomilo tabu nazývané státní bankrot.
Příliš mnoho bank
Irský bankovní sektor se nyní promění a jeho pilířem se stanou pouhé dvě banky. To vyvolává logickou otázku, jaká má být vlastně správná velikost bankovního sektoru, aby odpovídala velikosti jednotlivé národní ekonomiky? A má se vůbec něco takového stanovovat? Třeba Německo má ve srovnání s velikostí hospodářství…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu