Naše arabská podívaná

Velký třesk neboli revoluce v arabském prostoru nabývá dál na síle. My stále nevíme, co všechno rozmetá a co nového naopak vytvoří. Zato víme, že svět bude po tomto velkém třesku vypadat podstatně jinak a že míra změn bude srovnatelná s událostmi spojenými s rozpadem Sovětského svazu. A také víme, že možnost Západu tyto změny ovlivnit je minimální. To ale nutně nemusí být špatná zpráva.

Kam se řítí Jemen

Situace se zatím příliš nevyjasňuje v Libyi. Pokračují těžké boje, v nichž o víkendu, kdy šel Respekt do tisku, získával navrch opět plukovník Kaddáfí. Povstalci zápolí s nedostatkem zbraní, které k nim nepřichází v takové míře, jak jsme byli zvyklí v podobných situacích v minulosti. Důvodem je fakt, že americká vláda, která má na vyzbrojení svých spojenců vždy nejvíc prostředků, organizačních schopností a odhodlání, tentokrát nechce riskovat, že zbraně skončí v rukách al-Káidy, jako se to stalo kdysi v Afghánistánu. Proto zbraně na východ Libye zatím nepošle. Není jasné, jestli náhodou právě tohle nerozhodne o porážce povstalců, Obamův ministr obrany Robert Gates ale namítá, že největší bezpečnostní hrozba pro Spojené státy spočívá v al-Káidě, a nikoli v případném setrvání Kaddáfího u moci.

Libyjského diktátora naopak oslabují útěky jeho nejbližších spojenců, především ministra zahraničí Músá Kúsy, který minulý týden uprchl do Tuniska a odtud do Londýna. Povstalci také hlásí, že na jejich stranu se přidává stále…