Už to vypuklo! Probouzím se první všední den po onom okamžiku, po rozhodném okamžiku. Nevšední to den. Deset let ztrouchnivělý svět statistiky se konečně začíná měnit, osvěžovat, aktualizovat. Vypuklo Sčítání lidu, domů a bytů 2011.
Jako postgraduální student humánní geografie na Masarykově univerzitě v Brně jsem dlouhé roky trpěl s až 10 let starými daty o obyvatelstvu. Ta tak byla pro efektivní prostorové analýzy čím dál tím méně využitelná, přitom ze své obsahové podstaty nezbytná. Proto aktivní účast na novém SLDB pro mě byla jasná volba. I to mi dnes pomáhá čile vstát z postele. Ač už poštovní doručovatel/ka, letos povětšinou též sčítací komisař/ka, brázdí ranní ulice, já se teprve vydávám do jejich centrály, tzv. sběrného místa neboli na poštu. Jsem kontrolorem kvality Českého statistického úřadu dohlížejícím na pečlivost vyplnění sčítacích archů a jejich sběr prostřednictvím České pošty.
Cestou na nové dočasné pracoviště pozoruji lidstvo v přeplněné tramvaji. Přemýšlím, proč je většina z nich proti sčítání. Proč nechtějí obětovat 15 minut pro vyplnění údaje, kam a jak dlouho jedou? Třeba by se například příště na sebe nemuseli tak tlačit při cestě do práce. Kdyby věděli, že jsem na „špatné“ straně barikády, že jen „prahnu po získání jejich osobních údajů“, asi bych musel jít pěšky. Napadá mě další otázka sčítacího listu osoby o struktuře obyvatelstva neméně vypovídající: Souhlasíte se SLDB?
Jsem na místě. Za 28 minut. Uf, jen tak tak, že jsem vyhověl mé odpovědi na otázku č. 23 – doba trvání dojížďky: 15–29 minut. Nerad bych mátl pány statistiky nekvalitní odpovědí kontrolora kvality. Již v klidu a s pocitem dobře odvedené práce, tedy správně sečten, vstupuji do zákulisního dění sběrného místa. Opět se rozhlížím okolo, tentokrát po přítomných zaměstnancích – hm, asi už našinci. Kolik z nich si asi ráno také oddychlo, že přišli do práce včas v souladu s kolonkou sčítacího archu? Nedělám si iluze, ostatně každý nemusí být úchyl jako já, a spokojeně usedám ke stolu. Puntičkářsky se nořím do objetí lidí, domů a bytů města Brna.
Do oběda tak trávím čas kontrolou práce sčítacích komisařů České pošty, kteří sbírali snad správně vyplněné sčítací archy. Prochází mi jich rukama zatím jen desítky. Kontroluji úplnost a elementární logiku vyplněných údajů. Aby např. muži nerodili živě narozené děti, osoby v registrovaném partnerství nebyly ženaté či někdo nevystudoval základní školu oboru mediální komunikace. Jsou ty údaje ale pravdivé podle skutečnosti, nebo úmyslně zkreslené? To vědí jen sami respondenti. Nyní jsou pro mne lidé už jen kódem, až se nad tím technicistně nehumánním dojmem musím pousmát. Jsou pouhopouhým číslem, které však způsobuje jejich obavu snad o pozorování Velkým bratrem.
Možná i proto se 50 % z nich rozhodlo odpovědět přes internet a dalších 35 % přímo do rukou Českého statistického úřadu s poštou pouze jako doručovatelem (alespoň podle dílčích údajů mého sčítacího obvodu). Nedůvěra ruku v ruce s technickým pokrokem posouvá, zdá se, sčítání kamsi do kybernetických sfér. Mimochodem stejně jako samotné finální zpracování oněch archů. Prý bych měl být posledním kontrolním „nekyber“ článkem řetězce sčítání. Zbytek necháme na technice a následných analytických nástrojích. A budeme čekat do podzimu a pro více dat i jistě do dalšího podzimu.
Konec. Poslední papírově sečtený Josef dnešního dne. Méně práce pro Českou poštu, méně práce pro mne. Jde se domů. Doufám jen, že se i ostatní lidé nezaleknou a že je i díky jim samotným dokáže onen Velký brácha potěšit následně efektivnějšími službami až do dalšího SLDB 2021.
JAN KUCHYŇKA, kontrolor kvality ČSÚ pro SLDB 2011
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].