Dopisy

NOVÉ, NÁRODNÍ, TECHNICKÉ
RESPEKT 10/2011

Potěšila mě zmínka o plánované rekonstrukci Národního muzea – prý se chce stát muzeem světového střihu. Zatím tomu však nic nenasvědčuje. Příprava rekonstrukce probíhá v tichosti, bez náznaku nějaké diskuse. Projekt přestavby byl zadán bez architektonické soutěže, dokonce bez jasně prezentované ideje, jakým způsobem by muzeum mělo skloubit tradici 19. století s životem ve století 21., to znamená, co vlastně má být prezentováno a jak.

Tomu odpovídá i zoufalá úroveň budoucí podoby budovy. Dříve hlasitě deklarovaná snaha o propojení s budovou bývalého Federálního shromáždění (mostem nebo tunelem) v prezentovaných vizualizacích nefiguruje, budoucí využití parlamentní budovy nebylo nikde přesvědčivě předvedeno a z nejnovějších vyjádření primátora o možnosti zbourání této inovátorské budovy jde mráz po zádech.

Z celé plánované rekonstrukce je nejvíce patrná snaha co nejdříve prostavět asi čtyři miliardy z veřejných peněz bez ohledu na to, co má vlastně ve výsledku přinést. Je jasné, že po fiasku s přípravou výstavby Národní knihovny se nikomu do rizika otevřené architektonické soutěže nechce, ale je to jediná vyzkoušená metoda, jak dospět k přesvědčivému výsledku. Vždyť koneckonců i historická budova muzea z takové soutěže vyšla, stejně jako Národní divadlo, Rudolfinum a nakonec i to Federální shromáždění.

Ondřej Tuček, architekt

O ZLÝCH VIETNAMCÍCH
RESPEKT 10/2011

Nejen v letech devadesátých, ale i v současnosti přetrvává zlozvyk, že média upozorní na to, je-li přestupce Rom. Možná je oněch vypíchnutí národnosti o trošku méně, ale např. když na severu Čech vloni týrali dva mladíci hocha z ústavu, všichni věděli, že to byli Romové (a i to jistě posloužilo soudu k přísnému postihu!). Zlepšení tedy u nás není příliš vidět a myslím, že také soudy mají následně dvojí metr – i to může být důvodem, proč je tolik Romů ve výkonu trestu.

Zdeňka Poláková

NĚCO JAKO VŠELÉK
RESPEKT 10/2011

S nevěřícnými pocity jsem si v Respektu přečetl uvedený článek Jaroslava Formánka. Obávám se, že tento článek je prostě blábol: jde o naprosto jednostrannou oslavu velmi obskurní ezoterické odnože biozemědělství bez jakéhokoli náznaku odstupu, pohledu z jiné strany nebo ocitování argumentace kritiků. Navíc se v něm uvádí celá řada falešných tvrzení. Jednoduše není pravda, že se při zpracování vinné révy používá „umělých kvasinek, aromat a barviv“. (Mimochodem, něco jako „umělé kvasinky“ mikrobiologie nezná.) Podle vinného zákona se žádná umělá aromata ani barviva nesmějí přidávat do žádného vína, natož do bio-vína. Nedivil bych se, kdyby vás za toto tvrzení některý vinař žaloval. Neexistuje žádný podklad pro tvrzení, že „biodynamické víno“ předchází a uvolňuje stres, zabraňuje předčasnému stárnutí, alergiím, rakovině (!) a jiným civilizačním chorobám“. Německá nadace DGUHT není „prestižní“ v žádném smyslu toho slova, podle jejich vlastních webových stránek je to trochu bizarní instituce snažící se mimo jiné měřit biologickou hodnotu potravin pomocí jejich elektrického potenciálu atd. atd.

Celý článek působí nepříjemným dojmem reklamního materiálu: koneckonců, výrobci biodynamického vína nerozdávají svůj „všelék“ zadarmo, ale prodávají ho za nekřesťanské peníze – alespoň tento fakt by redaktora kritického týdeníku měl přivést k zamyšlení.

(…) Opravdu nevidím rozdíl mezi hnojením pomocí „roháčku“ za vhodné měsíční fáze a léčením tuberkulózy práškem z rozemletých netopýrů. Co se v Respektu dočtu příště? Návod k přípravě macesů z krve křesťanských panen? Z Respektu na mě vykoukl středověk. Není to příjemný pohled.

Jan Konvalinka, vedoucí oddělení Proteáz lidských patogenů, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

Před reakcemi podobného typu byl autor článku varován všemi specialisty či výrobci biodynamického vína, s nimiž o tomto tématu mluvil. Podle jejich názoru je v dnešní době pro mnohé lidi těžké tolerovat jiný než materialistický pohled na přírodu, vycházející z přesvědčení, že pokud něco nelze změřit, zvážit, spočítat, neexistuje to. Zároveň také upozorňovali, že kritici a zpochybňovači metod výroby tohoto vína v naprosté většině nikdy neuvedou svoji osobní zkušenost s kvalitou tohoto nápoje.

Redakce