Martin Scorsese si ve svém posledním filmu vybral oddechový čas
Prokletý ostrov Martina Scorseseho je z toho ranku filmů, o nichž se s oblibou říká, že je nutné je vidět minimálně dvakrát. Že až opětovné zhlédnutí dá šanci zaplnit mezery ve vyprávění a užít si s nadhledem všechny pasti, které režisér na diváka nakladl, aby zatemnil pravý stav věcí.
Zamotaná halucinační procházka labyrintem zmučené mysli federálního maršála Teddyho Danielse (Leonardo DiCaprio) napoprvé skutečně nepustí diváka ze svých spárů až do polopaticky dořečeného závěru. Starý filuta „Marty“ dávkuje informace tak, aby až do posledních minut nebylo jasné, jaká bije. Scénář podle úspěšného bestselleru Dennise Lehaneho (Tajemná řeka, Gone Baby Gone) je vystavěn tak, jako by byl poskládán z minimálně tří různých filmů: jde o gotický horor, psychologické drama o vyrovnání se s traumaty z minulosti a o béčkový thriller s nespolehlivým vypravěčem a nečekanými zvraty.
Mezi Poem a Hitchcockem
Nejpůsobivější ingrediencí Scorseseho eintopfu je onen první žánr. Příběh zasazený do padesátých let jako by svou atmosférou patřil spíše do éry viktoriánských strašidelných románů. Mladý labilní vyšetřovatel Teddy přijíždí se svým partnerem Chuckem (Mark Ruffalo) do léčebny pro duševně choré kriminálníky, aby vyřešil záhadu zamčeného…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
