Dnešní podoba Frankensteina

Pokud chceme odpovědět na otázku, jaké město bychom si představovali, jakou architekturu si přejeme, musíme vědět, co chceme a kdo jsme. Když to obrátíme, tak se z architektury dá vyvodit, jaké zájmy se prosadily, jaký obraz si o sobě společnost maluje, jaké příběhy si chce o sobě vyprávět.

Současná nejistota v tom, jakou funkci bude mít historický střed Berlína a jak ho vlastně máme utvářet, souvisí mimo jiné s faktem, že jako společnost téměř nejsme schopni říct – kromě toho, že usilujeme o růst –, co chceme.

Architektura a urbanismus mohou vysílat i jiné signály než požadavky funkčnosti. Například skleněná kupole budovy Spolkového sněmu se podle mne hodí k tomu, aby nám – voličům a voličkám – připomněla, že na poslance, které jsme si zvolili, máme dohlížet, že i dál neseme odpovědnost za jejich rozhodnutí. Je to symbol, znak, který říká: rozhodování má být transparentní, a tak ho v nejvlastnějším smyslu slova vystavujeme slunečnímu světlu.

Atrapa

Proto je diskuse kolem historického areálu středu města tak ostrá: zprostředkovaně i bezprostředně se hádáme o vědomí naší společenské identity. Po poválečném rozdělení Německa si obě části země chtěly vybrat své dědictví a podnikly neumělé pokusy osvobodit se od svých „zlých dějin“. Bývalá NDR chtěla vyklouznout z pevnosti německého militarismu a uniknout do budoucnosti. Bývalá NSR chtěla…