Vláda v nouzi invence

Záměr změnit plýtvavé zákony je dobrý, ale legislativní nouze? Ovšemže není namístě, opozice má dnes pravdu; ale táž opozice pravdu neměla, když si s legislativní nouzí pohrála nedávno ve věci obyčejných stravenek. Obě strany nakládají s ústavou jako malý Móricek, jak se jim hodí. Nemají si co vyčítat, nebo přesněji obě si mohou vyčíst totéž.

České politické strany prostě neumějí přijmout ideu, že zákony představují především omezení moci; ani ne tak pravidla fungování, moc funguje dobře sama. Především omezit ji je třeba. A je to systém. Je známo, že zacházíme-li se systémem správně a respektujeme jej, funguje. Pokud ho někde přiškrtíme, na jiném místě se rozběhne o to víc.

Autoři myšlenky, že špatný stav platného zákona je (pojmově může být) příčinou hrozby velké hospodářské škody, vypustili džina z láhve. Prolomili tabu a představili veřejnosti znepokojivou eventualitu, že pouhým hlasováním lze způsobit škodu. A platí, že za škodu, i za hrozbu škodou, se zpravidla také odpovídá. A odpovídá ten, kdo ji způsobil; ne „napříč spektrem“, ne „byla většinová vůle“, ne „došlo k pochybení“, ale někdo určitý. Neboť jsme právě opustili politickou mlhu a octli se na precizní půdě skutkové podstaty odpovědnosti právní.

Shrňme: Vládní pojetí legislativní nouze je založeno na předpokladu, že hrozba značné hospodářské škody byla způsobena přijetím zákona.…