Nemáme na to

Giorgij E. dostal poslední říjnový týden u brněnského městského soudu tři roky nepodmíněně a nesl to statečně. S matkou to bylo o něco horší. Čekalo se, že Giorgije propustí, neboť většina svědků uváděla, že to je kluk hodný, a byť Gruzínec, velmi mírný, slušný, až zakřiknutý. To, co provedl a za co ho celkem spravedlivě odsoudili, byla jeho kavkazská povinnost a sám nebyl moc rád, že toho muže musel říznout. Vlastně ani nechtěl.

Matka hraje v celé kauze ústřední roli. To ona vyvolala pozornost souseda, nezaměstnaného a neurvalého pana M., který spolu se svým synem v brněnském domě pro sociálně slabší, osoby nezařazené do společnosti a ty, kdo z nějakého důvodu přišli o rodinné zázemí, budil u mnoha obyvatel hrůzu. Oba se před čtyřmi měsíci pustili i do paní E. Nejdřív jí na společné chodbě nadávali, slova nabírala na síle, až dosáhla kalibru krajně neslušného. Ve chvíli, kdy vzduchem létala „kurva“, vyšel z bytu maminky Giorgij. Matka, inženýrka chemie, ho ve slunné Gruzii vychovávala podle přísných kavkazských pravidel, z nichž jedno z nejdůležitějších praví, že matka je nedotknutelná a v životě muže absolutně nejdůležitější žena. Že tohle Evropan nemá pod kůží, za to Giorgij nemůže. On prostě ví, že kdo vztáhne ruku na matku, je synem smrti. Když Giorgij viděl pana M., jak pěstí drtí nos maminky, vrhl se k oběma agresorům a začal ji bránit, což tedy on, vystudovaný filmový režisér, moc neuměl. Pár jich schytal, a…