Psycho(analýza)

Dlouhých osm let věnoval Pavel B. veškerou svou energii rozkvětu metropole a jeho výsledky nelze zpochybnit: minimálně celá městská rada a patnáct až dvacet jejích dalších obyvatel dosáhlo díky němu v životní úrovni standardu Kensingtonu. Přestože město podle staré sicilské zásady „čím bohatší každý Ital, tím bohatší Itálie“ viditelně vzkvétá, Pavel B. se vděku nedočkal.

A tak primátor Pavel B. čím dále častěji uléhá na pohovku, aby se svěřil do rukou toho nejlepšího odborníka, MUDr. Pavla B., který mu rozumí jako nikdo jiný na světě.

Primátor PB: Doktore, už nemůžu, jsem úplně rozervaný, mám strašné sny. Jako včera. Představte si: někdo na magistrátě rozhodnul, že se utratí 888 milionů za kus červeného plastu! Chápete? 888! Neznamená to číslo něco?

MUDr. PB: Ano, asi ano, nejspíš můžete mít dost průšvih. A jak se to vlastně stalo?

PPB: Nevím, nepamatuju se, někdo mi to nejspíš musel vnuknout. Kdo to byl, doktore?

MPB: Určitě Blažek. Vy jste byl určitě proti.

PPB: Asi ano, určitě jsem byl proti, nebo jsem byl v Himálaji. Nebo někde úplně jinde.

MPB: Byl jste v Himálaji. Pamatujte si to.

PPB: Óm…

MPB: Správně. Myslím, že pro dnešek můžeme skončit. Moje asistentka Blanka s vámi domluví další termín…

PPB: … ne, prosím, to jméno neříkejte. Blanka… Co dnes asi dělá?

MPB: Propadla se. Uprostřed Stromovky.

PPB: Opravdu? I ona? Až na úplné dno? A před tolika lidmi?…