Vřelé díky, kanárku

Václav Klaus má za sebou silný týden. Nejdříve odhalil ministra zahraničí Karla Schwarzenberga jako muže „z druhé strany barikády“, který žil v cizině a často cestoval po různých evropských krajích, takže se nedá očekávat, že by dobře hájil české zájmy. Z povolaných prezidentských úst tak tady poprvé od listopadu zazněla zajímavá úvaha, že pokorná služba komunistickému režimu přináší více národního cítění než vynucený život v emigraci a podpora disidentských skupin v Československu.

Krátce po této sondě pak Václav Klaus zamířil do Kutné Hory, kde slavnostně zahájil provoz nové továrny na cigarety, čímž – jak řekl později – chtěl dát najevo odpor k evropské regulaci kouření. V EU se nyní hodně mluví o legalizaci prostituce, tak je třeba se obávat, do jakých končin a tajných nočních klubů ještě vzpoura proti bruselskému nebezpečí hlavu našeho státu na stará kolena zavede.

Excesů hradního pána přibývá a existuje pro to řada interpretací. Někteří se domnívají, že si chce co nejvíce užít stále rychleji krátící se mandát. Příčinou může být snaha poutat pozornost. Někdo v tom spatřuje vliv neviditelné ruky stárnutí, která jednomu přináší moudrost, jinému z ní naopak bere i to málo, co dosud v mozku měl.

Nemáme v rukou ani psychologický posudek, ani zprávu o zdravotní kondici, takže opusťme teoretizování. Václav Klaus nám ale každopádně nabízí jednu neocenitelnou službu, kterou je třeba vysvětlit opisem:

Jak známo, v těžkých…