Hrabání ministra Dobeše

Kateřina Neumannová opět láká mladé Čechy ke sportu. Je tváří kampaně Jižní Čechy sportovní a hejtman Jiří Zimola si pochvaluje, jak ohromný zájem mají tamní děti o autogram proslulé lyžařky. Jiný politik zatím řeší resty, které zbyly po předchozím angažmá Neumannové na jiném konci republiky: ministr školství Josef Dobeš chce poslat věřitelům polovinu ze sta milionů korun, které zbyly jako dluh po lyžařském mistrovství světa v Liberci. V tom vyrovnání ale rozhodně nejde o žádný happy end. Podle informací Respektu se někteří z těchto věřitelů na finančním krachu „mistrovství Kateřiny Neumannové“ svými předraženými účty sami značně podíleli.

Ne úplně šťastný Ota

Fotograf Ota Mrákota je na večírcích jako doma. Kromě svateb a sportovních akcí si vydělává focením oslav smetánky. Až donedávna se pyšnil tím, že žádné choulostivé obrázky se z jeho počítače na veřejnost nedostanou. V případě organizátorky libereckého mistrovství, proslulé lyžařky Kateřiny Neumannové a jejího bývalého přítele Josefa Jindry však svoji zásadu porušil. Důvod byl banální: výše zmínění mu nezaplatili padesát tisíc korun za práci pro organizační tým lyžařského mistrovství a navíc se chovali arogantně.

Mrákota jim už loni v březnu pohrozil: Když mi nedáte peníze, loajalita skončí. Zveřejním fotografie z vašich narozenin stejně jako to, že jste tyto soukromé fotografie zaplatili z rozpočtu mistrovství světa. „Milý Oto, myslím, že tato forma řešení problému není úplně šťastná,“ odpověděla mu v e-mailu Neumannová. „Buď tak laskav, přijď zítra, abychom to vyřešili.“ Druhý den se Mrákota opravdu sešel s Jindrou. „Vyštěkl na mě: Tak co máš? Nějaké moje a Katčiny fotky? Na to ti kašlem, o nás se stejně píše špatně, nějaké fotky na tom už nic nezmění. Ale když to vyjde, tak se ti pomstím,“ vzpomíná na schůzku Mrákota. Nakonec se ale rozešli s tím, že si „nebudou dělat problémy“ a že se Jindra na to „podívá“. Peněz se Mrákota dodnes nedočkal, a tak hrozbu uskutečnil.

Na veřejnost se dostaly fotky z oslavy padesátin Josefa Jindry v pražském podniku Soho a pětatřicetin Kateřiny Neumannové v libereckém hotelu Sychrov. Zvláště obrázky z Jindrových narozenin vzbudily pozornost. Tento muž se totiž nedávno „proslavil“ tím, že spolu s už odvolaným náměstkem ministra obrany Jaroslavem Kopřivou domlouval, jak zmanipulovat armádní zakázku na pojízdné minomety. Na nahrávce, kterou zveřejnila MF Dnes, Jindra navrhuje, že úplatek od firmy Patria by se dal legalizovat přes „nějakou sportovní akci“.

Se sportem a Jindrou souvisí také „akce“ mistrovství světa v Liberci, po které zůstal stomilionový dluh. Prezidentkou organizačního výboru šampionátu byla sice už zmíněná Jindrova tehdejší partnerka Kateřina Neumannová, veřejným tajemstvím ale je, že ve skutečnosti výboru šéfoval Jindra.

Jindrovi přišla do Soho v březnu 2008 gratulovat široká plejáda lidí. Byli mezi nimi zástupci byznysu, politici (třeba lidovec Jan Kasal, který kandiduje s podporou Věcí veřejných do Senátu, či bývalý lidovec, dnes politik TOP 09 Pavel Severa), a dokonce i ti, kdo měli dohlížet právě nad řádným využitím peněz na lyžařský šampionát – náměstek ministra školství Jan Kocourek a primátor Liberce Jiří Kittner (ODS).

O to zajímavější proto bylo sdělení fotografa, že snímky z narozeninových rautů si neplatili Jindra ani Neumannová, ale peníze šly z účtu mistrovství světa. Dvanáct tisíc korun za fotografie ze Soho fakturoval s vědomím oslavence jako „fotodokumentaci zařízení sportovišť na Ještědu a ve Vesci“, s narozeninami Neumannové si hlavu vůbec nelámal, na fakturu napsal jednoduše „Sychrov“.

„Žádnou fakturu z peněz šampionátu jsem mu za fotografování na mé oslavě neplatila,“

řekla Neumannová v Magazínu Dnes minulý týden.

„O jeho profesní cti svědčí i to, že po roce a půl vytahuje snímky ze soukromého focení.“

Zatím se nenašel nikdo další ze zúčastněných, kdo by podobně jako Ota Mrákota začal otevřeně mluvit o praktikách Jindry a Neumannové. Osmnáct měsíců po libereckém mistrovství světa jsou ale jasné tři věci: Organizátoři měli peněz dost, přesto po nich zbyly víc než stomilionové dluhy. Politici jsou ochotni dluhy zaplatit. Nechtějí ale pátrat, kam se peníze poděly. Respekt má přitom indicie, že by to nemuselo být tak těžké. Proč odpovědné lidi nezajímá, kdo si na mistrovství namastil kapsu? A jak potom chtějí zabránit tomu, aby se něco podobného neopakovalo?

Drahé jídlo a bydlení

I z otevřených zdrojů se dá vyčíst, že některé věci nesedí. Jednou z nejvyšších položek ve vyúčtování, které Neumannová předložila zastupitelům Liberce, je ubytování. Stálo více než 77 milionů korun a celou tuto částku si účtovala pražská firma IB Travel. Ubytovaných lidí – závodníků a členů jejich týmů, dobrovolníků, dalšího personálu, novinářů, případně VIP hostů – byly nejvýš tři tisíce. Třetina z nich přitom bydlela na kolejích Technické univerzity, která chtěla za pronájem celého svého areálu (včetně menzy a sportovišť) 11 milionů korun. Podtrženo a sečteno, za jednu noc pro každého ze zbylých dvou tisíc hostů by musela IB Travel dát neuvěřitelných 2750 korun. Pravděpodobnější ale je, že firma na službách pro mistrovství světa pěkně vydělala.

„Tuším, že rádi napíšete o tom, jak se ubytování naší vinou prodražilo,“ říká manažer firmy IB Travel, kterou vlastní jeho rodiče, Filip Dohnálek. „Ale pravda je jinde. Museli jsme z univerzity udělat tříhvězdičkový hotel. Praní prádla, mýdlo, ručníky, úklid tolika budov, to není nijak levné.“ Hned po letmém propočtu pak Dohnálek přichází s vysvětlením, že vlastně možná ubytovávali šest, a ne tři tisíce osob. Jist si tím ale není. „Musel bych to rozklíčovat, hledat v dokladech, nevím přesně, kolik tam bylo lidí.“

Podobné je to i se stravováním. Podle zprávy pro liberecké zastupitele stálo něco přes 62 milionů korun, z toho 42 milionů si účtovala pražská firma Golem. Kdyby firma krmila všech zhruba tři tisíce lidí, kteří měli stravu zadarmo po celé mistrovství, jídlo pro jednoho na den by vyšlo na celkem vysokou částku – zhruba 1200 korun. Jen pro srovnání, liberecká univerzita nabízela, že sportovce nakrmí v menze za pětistovku denně. Organizační výbor Neumannové si ale raději najal cateringové firmy. Ředitel společnosti Golem Jindřich Chytráček rozhodně odmítá, že by jejich služby byly drahé. K částce 1200 korun se vyjadřovat nechce. „Vám se to číslo zalíbilo. Ale já už si po roce a půl průměrnou cenu nepamatuji. Jinou cenu mělo stravování pro dobrovolníky, jinou pro ochranku, jinou zase pro novináře,“ říká Chytráček. Raději se baví o jiném čísle – organizátoři jeho firmě dluží přes sedm milionů korun.

Také stravování nabízené další pražskou firmou Vyšehrad 2000 vyšlo denně na víc než 1100 korun. „Do nějakých průměrů se nechci pouštět,“ říká rovněž její zástupce Martin Pánek. „Samozřejmě že ve vládním salonku byly jiné ceny než za stravování pro dobrovolníky. Konkrétní čísla ale uvádět nechci, je šance, že nám stát něco zaplatí, a nerad bych si naštval ministry.“ (Jeho firma má dostat ještě víc než devět milionů korun.)
A právě v tom je ta potíž. Žádné pořádné vyúčtování mistrovství neexistuje, a pokud ano, je dokonale utajené. Liberečtí zastupitelé dostali od prezidentky Neumannové jen nic neříkající celkové sumy za ubytování, stravování, marketing, dobrovolníky, bezpečnost či doprovodné programy. Z těch se ale rozhodně nedá vyčíst, zda jsou požadované částky oprávněné.

Nedostatek relevantních informací provázel podle opozičního zastupitele Liberce Jiřího Šolce (za stranu SOS pro Liberec) mistrovství od začátku až do konce. „Mnohokrát jsme se snažili dobrat nějakých informací,“ říká Šolc. „Mnohokrát jsme Neumannovou zvali na jednání zastupitelstva, aby nám dala nějaký report. Nikdy z toho nic kloudného nebylo. Buď za sebe poslala záskok, nebo nás opíjela tím, že je všechno v nejlepším pořádku.“

Peněz byla spousta

Po mistrovství zbyly dluhy v celkové výši 108 milionů korun. Peněz přitom organizátoři měli mnohem víc, než se původně plánovalo. Když ministryně školství Petra Buzková (ČSSD) v roce 2004 žádala vládu, aby podpořila lyžařský šampionát, slibovala, že nebude od státu chtít žádné peníze. První prezident organizačního výboru Roman Kumpošt byl rozhodnut tomuto slibu dostát. Razil myšlenku, že komerční akce, kterou mistrovství je, si na sebe musí vydělat sama – prodejem lístků a z peněz sponzorů. Přípravy šly dobře, Mezinárodní lyžařská federace (FIS) Kumpošta chválila.

V polovině roku 2007 ale ministryně Dana Kuchtová prosadila, že Kumpošta nahradí Kateřina Neumannová. Podle kuloárních informací za tím stál její náměstek, majitel mediální agentury Medea a Jindrův známý Jaromír Soukup. Změnu podporoval také premiér Mirek Topolánek. Peníze od státu se začaly organizátorům jen sypat. Ministerstvo školství dalo 70 milionů, ministerstvo financí 189 milionů a Liberecký kraj přidal 15 milionů korun. Podle původního plánu přispěla i Mezinárodní lyžařská federace 200 miliony korun.

Josef Jindra, majitel agentury Kentaura, která nabízí služby v oblasti marketingu, sponzoringu a reklamy, byl od počátku vnímán jako nežádoucí osoba. Neumannová zpočátku tvrdila, že Jindra ani žádná z jeho firem nemají s mistrovstvím nic společného a v Liberci nebudou mít žádný vliv. O rok později bylo vše jinak. Svým podřízeným v organizačním výboru rozeslala dopis, že Jindra ji zastupuje ve všech „obchodních, organizačních a administrativních věcech“.

Bývalý tělocvikář ze svitavského gymnázia Jindra měl tehdy za sebou už několik veřejně známých kauz, které měly jedno společné – vždy se ztratily nějaké miliony. První veřejně známý kontroverzní obchod podnikl Jindra ve Svitavách. Od města koupil starou továrnu, aby ji pak radnici prodal zpátky o třináct milionů korun dráž. Pomohlo mu k tomu přátelství se starostou Jiřím Brýdlem. Znal ho z dob, kdy Brýdl řediteloval gymnáziu a Jindra tam učil. V dobrém na Jindru nevzpomíná ani desetibojař Robert Změlík. Měl mu shánět sponzory, tři miliony korun se však ztratily. „Kladl jsem mu otázku: Kde ty peníze jsou?“ popsal Změlík. „On se mi jen tupě díval do očí a stále opakoval: Já nevím.“ Také státní kampaň proti drogám, na které Jindra spolupracoval s lidovcem Pavlem Severou (dnes TOP 09), skončila se šestimilionovým dluhem. Právě přes Jindrovu agenturu Kentaura proudily peníze od sponzorů. Krátce po této akci se agentura podílela na volební kampani pro lidovou stranu.

Muž s touto pověstí se tedy v Liberci pustil do mistrovského kousku. A očekávání nezklamal. Spolu s Romanem Kumpoštem odešla většina lidí, kteří se do té doby na přípravě mistrovství podíleli. Pole opanovali lidé blízcí Josefu Jindrovi. Například výkonným ředitelem mistrovství se stal muž, který spolu s Jindrou a jeho Kentaurou pořádal lyžařskou show na Pražském hradě. Marketing dostal na starost člen představenstva Jindrovy Kentaury a zároveň přítel jeho dcery.

Svědectví Oty Mrákoty provokuje k myšlence, že fotografie z narozenin nemusely být jediný soukromý účet, který si Jindra nechal proplatit z peněz mistrovství. Jeho padesátiny například moderoval Leoš Mareš, který také spolupracuje s Jindrovou agenturou Kentaura. Kdo mu platil za show na narozeninách, nevíme. Jasné je ale to, že za práci pro mistrovství byl Mareš odměněn opravdu štědře. Za deset dní práce, která spočívala hlavně v tom, že večer přečetl, kdo půjde na stupně vítězů, dostal zhruba milion korun.

Hlavně pamatovat na politiky

Jindra a Neumannová mysleli i na politiky. Zakázky od organizačního výboru dostaly firmy s nimi spojené. Vládním zmocněncem pro liberecké mistrovství světa byl bývalý poslanec ODS Tomáš Hasil. Jeho firma Kalendář Liberecka dostala krátce před mistrovstvím licenci na provoz rádia Dobrý den a právě toto rádio – a ne léta vysílající konkurenti – se stalo oficiál-
ním a placeným dodavatelem informací pro mistrovství. Hasil v té dvojroli dohlížitele a příjemce peněz dodnes nevidí nic špatného. A že po mistrovství zbyly dluhy? „Měl jsem jen zajistit, aby se ty závody konaly, aby proběhly,“ popsal svou roli zmocněnce Hasil. „Do účtů jsem nahlížet nemohl. Nevím, zda hospodařili hospodárně, nebo nějaké peníze zašantročili.“

O partnery a sponzory šampionátu se starala firma Media Flow. Tatáž firma později zajišťovala předvolební marketing pro středočeskou ODS. Ve stejné době získala tato společnost například půl milionu korun od státní společnosti Čepro, jejíhož šéfa dosadila Topolánkova vláda.

„Mě chtěli taky zkorumpovat,“ vzpomíná zastupitel Jiří Šolc. Organizační výbor hlasitému kritikovi už během příprav mistrovství nabídl, že by mohl dělat šéfa VIP sekce. „Slíbili mi velké peníze výměnou za to, že budu zticha,“ shrnuje Šolc. „Bral bych padesát tisíc korun měsíčně a nemusel dělat nic. Nepochodili, já ideály neprodávám.“ Jeho stranická kolegyně a bývalá šéfka zastupitelského klubu SOS Lenka Halamová byla k organizátorům přístupnější a práci od nich – v medicínské a antidopingové sekci – přijala. Stálo ji to místo v čele klubu, spolustraníci ji za trest odvolali. „Zdravotnictví je apolitické,“ hájí se dnes Halamová. S organizačním výborem Neumannové spolupracovala dva roky. Jejím úkolem bylo komunikovat s nemocnicemi, záchrankou a lékaři vůbec. „Brala jsem pět až deset tisíc korun měsíčně, nikdo přece nedělá nic zadarmo,“ říká.

Nepřekvapí, že zatímco Šolc zůstal kritikem nehospodárnosti v průběhu mistrovství a ještě dnes se snaží dobrat k nějakým informacím, Halamová organizátorům rozumí: „Mistrovství světa není žádný krajský přebor, nikdo tady s tím neměl zkušenosti. To, že vznikly dluhy, je smutné. Ale nikdo dopředu nevěděl, jak bude akce probíhat a kolik co bude stát.“

Plaťte, nehledejte viníky

Poslední dějství téhle „akce“ v režii bývalého učitele a dnes proslulého lobbisty Jindry probíhá právě teď. A zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se veřejnost mohla radovat z nějakého happy endu.

Tento měsíc liberečtí státní zástupci definitivně odmítli trestní oznámení na organizátory v čele s Neumannovou pro podezření z podvodu, předlužení a zvýhodňování věřitele. Podala ho reklamní agentura Roxy II, které pořadatelé dluží přes milion korun. Žalobci se ztotožnili s rozhodnutím policie, že nešlo o žádný ze zmíněných trestných činů. Zdůvodnění zní absurdně: Neumannová prý vršila dluhy v dobré víře, že je nakonec zaplatí stát. Policisté to dovodili z toho, že když vláda dvakrát poslala peníze, mohla se Neumannová domnívat, že je pošle i potřetí. Takže podle policie nezpůsobila dluhy úmyslně a tím pádem – podle zákona – nejsou trestné. Totéž platí u podvodu, bylo by nutné doložit úmysl podvést už v době uzavírání smlouvy. Jenže policie má také povinnost pátrat po skutečném stavu věci, kterou šetří. A o to se v případě mistrovství evidentně nesnažila.

Primátor Liberce Jiří Kittner (ODS) – právě město založilo spolu se Svazem lyžařů ČR občanské sdružení NORDIC WSC Liberec 2009, prezidentkou jeho organizačního výboru byla Neumannová – si není vědom žádného pochybení. „Nejsem od toho, abych prověřoval účetnictví,“ říká host Jindrových padesátin Kittner. „To, jestli někdo podepisoval takové nebo makové faktury – jak se stále spekuluje –, o tom nic nevím. Jestli má někdo indicie, že peníze šly jinam, než měly, ať se obrátí na policii. Já si nejsem žádné chyby vědom.“

Ministerstvo školství, pod vedením dalšího narozeninového gratulanta, náměstka Jana Kocourka, teď dokončilo po osmnácti měsících Závěrečnou zprávu o mistrovství světa v Liberci. Organizační výbor z ní vychází jako oběť „řady vnějších vlivů“. Konkrétně světové ekonomické krize a sněhové kalamity, protože po celé mistrovství „nečekaně sněžilo“. Zpráva na celé jeho práci kritizuje jen to, že prodal méně vstupenek, než plánoval.

Příčiny toho, proč po mistrovství zbyly dluhy, když peněz na něj bylo dost, nehodlá hledat ani ministr školství Josef Dobeš (VV). „Já se dívám dopředu,“ říká. „Mám před sebou příliš úkolů na to, abych zpětně vyhrabával něco, co vznikalo hluboko v minulosti.“ „Citlivá“ je pro něj celá kauza hlavně kvůli věřitelům, kterým organizátoři dluží. Původně chtěl jít Dobeš do vlády s návrhem, aby poslala věřitelům pětinu dluhu. Minulý týden ale změnil názor, navrhne, aby věřitelé dostali víc. „Dvaceti pěti miliony by přispělo ministerstvo financí, dalších pětadvacet jsme připraveni najít v našem rozpočtu,“ nastínil Josef Dobeš. „Nehájím žádné další plýtvání. Podporuji věřitele, kteří krachují, protože nedostali zaplaceno za své služby.“

Zmocněnec Hasil chce peníze

Jenže neochota „vyhrabávat“ minulost má svá úskalí. Mezi víc než osmi desítkami věřitelů jsou totiž také ti, kteří se na prodražení mistrovství podle všeho mohli sami podílet. Za neformální sdružení věřitelů mluví Vojtěch Hlaváček, jednatel firmy RZA Solution. Zastupitel Jiří Šolc však míní, že právě touto firmou prováděný „branding“ mistrovství – oblepení Liberce propagačními plakáty se skokany, běžci a logem – mohl být jednou z finančních černých děr. „Účtovali si velké částky, desítky milionů, a jak dnes zkontrolujeme, zda oblepili opravdu tolik metrů čtverečních, kolik uvádějí?“ říká Šolc. Hlaváčka takové úvahy zlobí: „Zajímalo by mě, jaké má pro takové tvrzení informace. Ať zajde za každým z věřitelů, ať si s každým z nich sedne. Zajímalo by mě, jak se bude orientovat v činnosti, kterou jsme dělali,“ říká Hlaváček. „Na věřitele, kteří už osmnáct měsíců čekají na peníze, útočí jen proto, že se blíží komunální volby.“

Miliony od státu chce také už zmíněná firma IB Travel, která zajišťovala ubytování, stejně jako společnosti Golem a Vyšehrad 2000, které se staraly o stravování. Tyto firmy, stejně jako ministr Dobeš, pochopitelně také o nějaké sondě do minulosti nechtějí slyšet. „Jsem rád, že se blížíme ke konci a stát nám možná zaplatí,“ říká Martin Pánek z firmy Vyšehrad 2000. „Na nějaké hledání viníků bylo času dost, mistrovství skončilo před osmnácti měsíci.“

Třešní na dortu celé absurdity jménem Liberec 2009 je fakt, že na seznamu věřitelů, kteří dnes po vládě chtějí, aby jim poslala peníze, jež organizátoři mistrovství prohospodařili, je firma bývalého vládního zmocněnce pro liberecké mistrovství Tomáše Hasila.

Na otázku, zda mu to není trapné, Hasil opáčil: „Promiňte, na takové věci vám přece nebudu odpovídat.“