Na cestě

Někdy mě napadá, jestli to má vůbec cenu.

Například když se tu každý týden snažím vytlačit ze sebe aspoň nějaký vtip a přitom zjistím, že se na trhu mezitím etabloval konkurent, který ze sebe gagy chrlí jak Stephen Colbert a o jehož sebrané skeče se perou přední světová nakladatelství: Fragment, Albatros, Random House i Lukoil.

Právě nyní vychází soubor jeho žertovných cestopisů Zápisky z cest, a já – uznávaje porážku – proto přepouštím své obvyklé místo nové hvězdě žánru. „Začátkem března je už v Londýně jaro v plném proudu. Tráva je skutečně zelená, kvetou nejen narcisky, ale i macešky, rozkvetlé jsou také první ovocné stromy. Praha se mi v tomto ohledu zdá o několik týdnů pozadu.“ (Jarní Anglie)
„Pronáším-li projevy k tamnímu publiku (tentokrát to bylo v Royal Institute of Affairs), musím naše úspěchy prodávat. Doma jsem za to sice našimi nepřejícníky kritizován, ale myslím, že to dělám v podstatě dobře.“ (Tamtéž.)

„Mně zůstává v hlavě učitelem zeměpisu na střední škole, panem profesorem Brožem, před půl stoletím vynucená znalost: Mongolsko = ovce, koza, kůň, skot, velbloud. Je to do jisté míry pravda i dnes.“ (Asijské zápisky)

„Teplota, rostliny, krajina jsou přesně podle očekávání. Mechanismy moderními médii vytvořené virtuální reality však působí. Díky nim člověk už – bohužel – není překvapen.…