Hektické životní tempo Stiga Dagermana, švédského spisovatele, básníka a dramatika, jako by předznamenalo nejen jeho výrazný vstup do světa literatury, ale zároveň i rychlý konec jeho života. Už na gymnáziu se angažuje jako odpůrce nacismu a autoritářského státu, propaguje socialistické a anarchistické myšlenky. Literární vzory pro něj představují především francouzští existencialisté v čele s Albertem Camusem, nechybí ani Franz Kafka, s nímž je někdy srovnáván.
Po napsání reportážní knihy Německý podzim (1947), v níž reflektuje poválečný život v rozbombardovaném a hladovějícím Německu, není nic jako dřív. Zamiluje se do mladé Němky, která spolu s rodinou uprchla z nacistického státu, a později si ji bere za ženu. Společně se svou rodinou mu právě ona zprostředkuje vlastní válečné zážitky, dá nahlédnout do rozmanitých německých domácností a jejich otřesných vzpomínek. Ale ani tady nenachází Dagerman odpovědi na své palčivé otázky, které přetrvávají. Následovat bude osobní krize, rozpad manželství, strach z nedostatku tvůrčí invence i z odsudku kritiků a čtenářů. Vše vyústí v hluboké deprese a sebevraždu. Ale nepředbíhejme.
Máme pár let po válce, Evropa se pomalu probírá z válečných hrůz. Literární svět nabízí vlastní interpretaci právě prožitého: Norman Mailer píše své Nahé a mrtvé, Ernesto Sabato Tunel a George Orwell slavný román 1984. A ve Švédsku nastal čas pro Popálené dítě.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
