Václav Klaus se ve svém projevu ve sněmovně minulý týden zostra pustil do Ústavního soudu a to vlastně bylo to hlavní či jediné důležité, co v jeho projevu zaznělo.
Jeho řeč má přitom svoji logiku. V době, kdy Ústavní soud před rokem rozhodl o neplatnosti zákona o předčasných volbách, naznačovali někteří politici, že přichystají pomstu. Ale nejen politici. I mnoho vzdělaných lidí se začalo obávat, aby odvážné rozhodnutí Ústavního soudu neskončilo nakonec nějakou efektivní protiakcí, třeba okleštěním jeho pravomocí. Je tedy Klausova kritika signálem k útoku? Máme se začít obávat o vládu práva? O osud naší ústavní demokracie?
Tak horké to snad nebude. Jeden významný spojenec prezidenta už schází. Sociální demokracie bez Jiřího Paroubka v čele nemá zjevně pražádný zájem vyčerpávat se teď útoky na Ústavní soud a účelové spojenectví této strany s hlavou státu už skončilo. Stejně tak se ke Klausovi nebude připojovat ani TOP 09, alespoň dokud ji povede Karel Schwarzenberg. Věci veřejné také neprojevily žádné nadšení.
To však neznamená, že je vše v pořádku, protože Klausův vliv a autorita jsou v poslední době – bohužel – na vzestupu. Premiér, řada ministrů i předsedkyně sněmovny s ním velmi souzní.
To, že liberální, ústavní demokracie nerovná se svobodné volby (ty má i Pákistán), ale že jde o jemný systém vyvažování, pojistek a brzd, je sice věc známá odborníkům,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
