Dopisy

O JEDNOM ZAKLETÉM MÍSTĚ
RESPEKT 34/2010 

Vzhledem k tomu, že jsem autorkou myšlenky a iniciátorkou Pikniku Nové scény, dovoluji se na vás obrátit s věcnou připomínkou.

Píšete: „Háček je samozřejmě v tom, že originální návrh počítal s tím, že se desky prostě navždy odstraní a nahradí se přírodní trávou. Současný stav je jen kompromis: na desky se položila dřevěná konstrukce pokrytá hlínou, na niž se rozbalily pruhy travnatého koberce. Je jasné, že jde jen o kulisu, jejíž životnost je hodně malá, bude asi zázrak, jestli se trávník dožije konce měsíce.“

Co se původního návrhu týče, od počátku jsme plánovali s řešením, které jsme ve spolupráci s Ateliérem Roháč Stratil realizovali a realizace téměř přesně odpovídá původnímu záměru. Vtipem celé instalace na piazzetě bylo již na počátku i ono specifické řešení systému bednění, na kterém je vrstva zeminy a travního koberce. Tento systém byl popsán i v rámci výstavy v DOXu, součástí byl i půdorys, na kterém bylo jasně vyznačené, že nebude pokryt celý prostor piazzety, ale jen jeho poměrná část. Toto řešení bylo ve stávající situaci jediným možným, poněvadž žulové desky nelze odstranit, natož vytrhat (!), jak se ve vašem textu domníváte. Piazzeta tvoří strop pěti suterénů.

Nerozumím tomu, proč jste se v rámci příprav vašeho článku s někým z realizačního týmu nespojil, aby právě Respekt uvedl relevantní informace. Tiskovou zpráv jsme vám poslali, ještě jsem sama kontrolovala, že právě vám odešla. Tvrzení ve smyslu, ze se nedodržel původní záměr a místo něj je instalována kulisa, se mi jeví jako zbytečné a navíc je nepravdivé. Realizovali jsme přesně to, co jsme od počátku realizovat chtěli. Nikdy jsme nezastírali to, že se jedná o pokus o oživení veřejného prostoru. Realizace projektu by proběhla i bez Městských zásahů, jednalo se o projekt, který Nová scéna společně s architekty připravovala již před touto výzvou.

Marcela Straková

KRASOPIS SE PŘEŽIL
RESPEKT 35/2010 

Na tom, co se zatím kolem nové školní písmové předlohy Comenia Script dělo, jsou zarážející zvláště dvě skutečnosti: 1. Ministerstvo školství se rozhodlo do čtyřiceti škol tuto předlohu zavést, aniž mělo k dispozici jakékoli písemné posudky a oponentní názory – případným zájemcům tak mohlo poskytnout pouze informace, které o své předloze publikovala sama tvůrkyně R. Lencová. 2. Televize a deníky (až na zanedbatelné výjimky) de facto opakovaly postup ministerstva – z článků a televizních šotů se tak stalo PR Comenia Scriptu.

Změna školní předlohy, nadto změna tak zásadní, jakou představuje nový návrh, který se výrazně odlišuje nejen od stávající české předlohy, ale i od většiny předloh užívaných v Evropě, není otázkou boje pokrokářů proti staromilcům ani jedné kulturologické či psychologické teorie proti druhé. Taková radikální změna by se měla uskutečnit až na základě odborného, ba společenského konsenzu. R. Lencová místo toho, aby jej při tvorbě nové předlohy hledala, zvolila marketingové prosazování již hotového písma, přičemž se jí podařilo část novinářů přesvědčit, že Comenia Script dokáže jakoby téměř automaticky eliminovat „trápení“ dětí při výuce. Jak ale upozorňuje v rozhovoru pro Tvar č. 11/2010 děkanka PedF UK R. Wildová, naše přední odbornice na počáteční gramotnost, toto „trápení“ lze nejúčinněji a nejspolehlivěji odstranit vhodnou volbou didaktických metod a správným vzděláváním učitelů. R. Wildová rovněž zdůrazňuje, že po jednoročním testování nové předlohy „pořád nebudeme s to říct jednoznačně: Ano, takhle teď začneme učit.“ Takto seriózní přístup ovšem není mediálně tak přitažlivý jako předvádění „zázračných“ tvarů nových písmen.

Samostatnou kapitolu pak tvoří ekonomický rozměr Comenia Scriptu. Vidina profitu – ať už v podobě přímého finančního zisku z prodeje písanek a dalších pomůcek, anebo nepřímých výhod, jako je např. reklamní zviditelňování – nepochybně také ovlivňuje, co o nové předloze kdo říká a jak moc ji kdo prosazuje bez ohledu na odborné argumenty.

Inu, doufejme jenom, že s Comenia Scriptem nedopadneme stejně jako Švédové, kteří podobné školní písmo plošně zavedli v letech 1975–1985 a dodnes na něj s hrůzou vzpomínají.

Lubor Kasal

OPRAVA

V rozhovoru s americkým historikem Benjaminem Frommerem jsme špatně uvedli počty souzených lidí v rámci poválečných lidových soudů. 32 tisíc lidí nebylo souzeno v Československu, ale jen v českých zemích, na Slovensku to bylo dalších 20 tisíc. Trestní oznámení kvůli nacistickým zločinům a kolaboraci pak v českých zemích obdrželo 132 000 lidí. Za chybu se omlouváme.

Redakce