Žiji s plži v míru

„Jsou hnusní, slizcí a nikdo je nemá rád,“ začíná jeden z nedávných článků o slimácích. Dá se na nich najít i něco pozitivního?

Jsem asi jediná výjimka v Čechách, která si myslí, že ano. Mám plže v podstatě rád a na zahradě je nezabíjím. Oni odklízejí mrtvou rostlinnou masu, když posekám trávu nebo odkvetlé květiny, netřeba je kompostovat ani pálit, do čtrnácti dnů je všechno pryč. Hlemýždi a slimáci mají speciální enzym, který je schopen rozpouštět celulózu, kostru rostlinných buněk, a to jiná zvířata nedovedou. Jsou to v podstatě užiteční tvorové – tedy pokud nepěstujeme něco, co jim obzvlášť chutná.

V tom bude asi ten problém. Jak je přesvědčíte, aby jedli odkvetlé květiny, a ne zeleninu?

Jsem trochu ve výhodě, protože na zahradě pěstuju jen ovocné stromy, keře a květiny. Pokud náhodou vysadím rostlinu, která jim chutná, zkrátka ji sežerou. Kdysi jako student jsem si přivezl z Bulharska semínka tabáku. Krásně vyrostl, ale jakmile ho slimáci a hlemýždi zaregistrovali, tak, zřejmě nadšeni nikotinem, v masách připlzali a jali se ho ožírat. Tenkrát jsem se domníval, že jsem povinen své vzácné rostlinky chránit, koupil jsem přípravek jménem Limacid a záhonek jím obsypal. Dopadlo to tak, že plži na Limacidu houfně hynuli a další vlny pak přelézaly své mrtvé druhy, až nakonec sežrali tabák až ke kořínkům. Tak jsem naznal, že nebesa si nepřejí, abych tabák pěstoval. Od té doby…