Za co, Bože, za co?

Vždyť jsem nic neudělal,“ zní ve filmu Seriózní muž z úst hlavního hrdiny několikrát překvapeně, většinou v okamžiku, kdy je konfrontován s další pohromou, která obrací jeho poklidný středostavovský život vzhůru nohama. Neudělal: no právě! Skoro by se jednomu chtělo chytit pasivního středoškolského profesora fyziky Larryho Gopnika (Michael Stuhlbarg) za uši a aspoň na chvíli setřást z jeho tváře masku ublíženosti a sebelítosti. Ale zároveň vám ho přijde líto.

Bratři Coenové se tentokrát neprojevili jenom jako krutí demiurgové, postrkující své postavy ke špatným rozhodnutím. V Larryho pochybách a charakterových slabostech se odrážejí frustrace a traumata, které jsou vlastní mnohým z nás. Retro zasazené do konce šedesátých let se dá číst jako cynické černohumorné vyprávění o rozpadu dysfunkční rodiny. Nebo jako variace na starozákonní příběh Jóba – slušného bezúhonného muže krutě trestaného Bohem. Nebo dokonce jako obecná metafora židovského údělu.

Navrch huj, vespod fuj

Seriózní muž neláká na hvězdné herce, kteří jinak s bratrským režisérským duem rádi a ochotně spolupracují. Nevyvolá tolik salv hlasitého smíchu jako Big Lebowski (1998) a nemá tak hustou apokalyptickou atmosféru jako Tahle země není pro starý (2007). Ale Coenové se – co se týče absurdních dialogů a situačních gagů – ukazují ve vrcholné formě. A pro někoho mohou být…