Minulý čtvrtek zemřel Milan Paumer (1931–2010). O smrti a životních osudech tohoto člověka, jenž patřil ke známé odbojové skupině bratří Mašínů, kteří se v padesátých letech postavili se zbraní v ruce komunistickému režimu, přinesla zevrubné informace všechna důležitá česká média. Zároveň připomněla i problematické vnímání činů této supiny, rozdělující už dvě desetiletí českou společnost. Neboli: byli to hrdinové, nebo zákeřní zabijáci?
Svým způsobem jde přitom o jedno z nejdůležitějších témat celonárodní diskuse o komunistické minulosti, jenž nejenom pamětníkům života padesátých let nastavuje zrcadlo. Záleží pak na každém, jaký obraz v něm vidí či chce vidět. Argumentace těch starších odpovídá úhlu pohledu, schopnostem setrvat na svých postojích ovlivněných dobou nesvobody, či je naopak revidovat. Z názorů mladších generací si lze pro změnu udělat představu o proměnách nebo stagnaci charakteru národa. Jinými slovy, jsou už jiní než jejich rodiče a byli by ochotní za svoji svobodu jít s vědomím osobního rizika do střetu se silným protivníkem?
Milan Paumer na rozdíl od bratří Mašínů nepocházel z rodiny s odbojovou tradicí. Před takto položenou otázkou přesto nezaváhal a reagoval jinak než příbuzní. O dalších činech skupiny se lze přít do aleluja, avšak ve strachuplné pustině padesátých let vytvořené ideologickým fanatismem a nenávistí všeho odlišného zůstane jejich otevřený boj pro nás i naše potomky jiným svědectvím této epochy.
Ostatně…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
