Ano, my plechovka

Anglicky dnes mluví na internetu půl miliardy lidí, tedy jen čtvrtina všech uživatelů. Co nevidět angličtinu předstihne čínština a raketově rostou i další velké jazyky. Globální náves, kde si každý může povídat s každým, se s rostoucím počtem uživatelů z mnoha zemí mění spíš v souostroví, kde se na každém kousku pevniny mluví jinou řečí. I proto se po letech vrátila na scénu myšlenka na vytvoření stroje, který by souostroví propojil.

První pokusy o strojový překlad začaly po druhé světové válce v Británii, v laboratořích, jež se do té doby soustředily na prolamování nepřátelských šifer. Vznikly první moderní počítače a jejich konstruktéři věřili, že je dokážou naučit pravidlům přirozeného jazyka. Prostě do nich nahrají dost velké slovníky a pak algoritmy popisující stavbu vět. Tvrdě narazili. Ukázalo se, že jazyk je mnohem složitější než šifra, do níž lze sdělení mechanicky zakódovat a pak jej obráceným postupem zase přečíst. V polovině 60. let seriózní badatelé pokusy o takto koncipovaný počítačový překlad vzdali.

Nedávno se ale začalo dařit jinému přístupu. Jde na věc hrubou počítačovou silou, jakou disponují datová centra se stovkami tisíc výkonných serverů až v posledních letech. Používají ho například služby Google Translate, Bing Translator či Yahoo Babelfish (první dvě „umějí“ i česky). Statistická metoda spočívá ve sběru a analýze co největšího množství textů v daném jazyce a také dokumentů již přeložených živými překladateli.…