Čarodějové trhů

Cítil jsem, že nastal čas seznámit se s všemocným. Mám samozřejmě na mysli finanční trhy. Třesou se před nimi kolena všem vládám světa, každá hlava se jim uctivě klaní. Aby se vyhnul jejich hněvu, ohlásil britský ministr financí George Osborne nejdrakoničtější škrty, co paměť sahá – položil tuto oběť na oltář boha, kterého nazýváme jednoduše „trhy“.

A tak jsem posledních pár týdnů mluvil s investory, stratégy a analytiky na londýnské burze. Musím ovšem hned v úvodu říct, že jsem na tomto poli úplný novic a amatér. Pokud očekáváte odbornou expertizu, nečtěte dál, prolistujte raději Financial Times. Pokud ovšem přijmete mou roli vyslance obyčejných lidí, jenž se vydal navštívit Olymp, čtěte dál.

Soros to říkal

První věcí, která mne zarazila, byl efekt čaroděje ze země Oz. Odhrňte závěs a za mohutným obrem s dunivým hlasem najdete mužíčka, jak mačká knoflíky a tahá za páčky. Nebo spíše tisíce mužů (a několik žen). Většina z nich vůbec nevypadá jako bohové na Olympu, zdají se být naopak ještě vyděšenější než my ostatní. Částečně i proto, že jsou za svou nervozitu placeni, ale také proto, že lépe než my chápou, v jak nebezpečné situaci se právě nacházíme. A jedním z důvodů, proč to chápou lépe než my, je, že si uvědomují, že nebezpečí přichází také od nich samotných. Finanční trhy jsou totiž klasickým příkladem toho, co sociologové označují jako problém kolektivní akce. Tisíce…