Soudce Vojtěch Cepl opět rozsudkem potvrdil, že o Nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké, místopředsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Kučerovi nebo třeba o bývalém ministru spravedlnosti Pavlu Němcovi je možné mluvit jako o justičních mafiánech. Verdikt není ani překvapivý, ani pravomocný a pro kariéru zmíněných nemá žádný praktický dopad. Přesto jde o počin, který ve spojení se záměry nové vládní koalice může znamenat vážný krok jednoho ze slabých míst zdejší demokracie – státního zastupitelství i soudů – k nezávislosti na politické moci.
Když vynesl soudce Cepl stejný rozsudek přede dvěma lety a právně stvrdil, co si myslela většina slušných právníků i veřejnosti, byl to impulz k vážné diskusi o reformě soudů i státního zastupitelství a tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil také na ní začal pracovat. Pak opozice svrhla vládu Mirka Topolánka a se vším byl konec. Což je nemalý paradox, protože jedním z důvodů vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu byla premiérova neochota zbavit funkce „mafiánku“ Renatu Veseckou. Jenže úřednická vláda neměla žádný kredit na změny v justici a debata usnula. Dnes ji znovu otevírá rozsudek Vojtěcha Cepla. „Už nechceme žádnou justiční mafii,“ nechali se minulý týden slyšet vládní vyjednavači.
Z útržků o jednání možné vládní koalice vyplývá, že právní stát a fungování spravedlnosti patří mezi její priority nejen formálně. Je tu návrh, aby Nejvyššího státního zástupce nevybíral ministr spravedlnosti. Což je nutnost: v Česku jsou státní zástupci nejpodřízenější politické moci ze všech zemí Evropské unie. To je ale jen první krok, druhým musí být co nejrychlejší výběr nového vedení státních žalobců. Renata Vesecká a její blízcí spolupracovníci, které jmenovala nebo spoluvybírala, dnes reprezentují právě tu justiční mafii. Tedy právníky, kteří – jako to bylo třeba v případu Jiřího Čunka – jsou ochotni ohýbat spravedlnost podle vůle politiků, na kterých jsou závislí. Bez nezávislých státních zástupců si neporadíme ani s korupcí, ani s manipulacemi jejího vyšetřování. Podobná reforma by měla čekat i soudy, ale změnit státní zastupitelství je věc, která spěchá. Mimochodem i čtyři ze šesti soudem pojmenovaných „mafiánů“ jsou státní žalobci.
Řez ve státním zastupitelství by měl být hluboký. Musí mít podobný dosah, jako měla po pádu totality reforma prokuratur podřízených stranickým zájmům komunistů, kdy musely své šéfovské posty opustit desítky lidí. Vést dnes debatu se státními zástupci, kteří si přejí změny, je trochu konspirativní záležitost. Nechtějí promluvit na mikrofon, bojí se zveřejnit svou totožnost. Kdo se totiž v minulých letech veřejně ozval (jako třeba Adam Bašný, Igor Stříž nebo Ivo Ištván, kteří kritizovali Veseckou za její angažmá v případu Čunek), stálo jej to kariéru.
To je neudržitelné. Formální nezávislost je prvním krokem, atmosféra uvnitř instituce, vytvářená šéfy, druhým. Soudce Cepl – pravda. krytý soudcovským talárem – se odvážil pojmenovat dění v justici. Doufejme, že – kryti záměry možné koalice – do toho půjdou i další soudci a státní zástupci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
