Na hladině

V polovině sedmdesátých let předváděli inženýři firmy Xerox v kalifornském Palo Altu horkou novinku: první operační systém umožňující pohodlný multitasking, tedy práci na více úlohách současně. Přednášející se přepnul z okna, kde měl rozepsaný program, do jiného okna s právě přijatým e-mailem. Rychle na něj odpověděl a vrátil se zpět k tvorbě počítačového kódu. Sálem se rozezněl potlesk. Tohle umožní lidem pracovat mnohem efektivněji! Ale od začátku tu byli i skeptici, kterým představa žonglování s informacemi lákavá nepřipadala. „Proč by mě sakra při programování měly rušit e-maily?“ zněl jeden dotaz z publika.

Dnes zvládá multitasking každý počítač a mnohé mobilní telefony. Jsou profese, jež neustálé přepínání pozornosti mezi obrazovkami, okny, podokny a záložkami přímo vyžadují. Zda to zvyšuje naši efektivitu, je ale sporné. Než se totiž člověk znovu zkoncentruje, stojí ho to nemalé úsilí a – v lepším případě – desítky vteřin času. Někteří ekonomové ztráty způsobené multitaskingem a přetlakem informací vyčíslují na miliardy. Podle jednoho z výzkumů se zaměstnanec v kanceláři podívá, zda mu nepřišla nějaká nová zpráva, až čtyřicetkrát za hodinu.

Lidský mozek je totiž uzpůsoben k neustálému sledování okolí, vyhodnocování nových hrozeb a příležitostí. Problém je v tom, že v okamžiku, kdy zaregistruje takový nový podnět, „smaže“ obsah…