Jazyk jako hlavní podezřelý

Hluboké lesy, divoká řeka, metry sněhu, jezera, bažiny, lososi, sobi a půl roku hluboká tma. Pustina s pár roztroušenými dřevěnými domky a zádumčivými obyvateli, kde všechno působí syrově a svým způsobem nedotčeně idylicky. A přesto tu jednoho dne najdou brutálně zavražděného starého člověka nástrojem na lov lososů - rybářským pětizubcem. Navíc mu někdo po smrti vyřízl jazyk, což je v kontextu dalšího děje významný a jistou rituálností znepokojivý moment. Tak zhruba vypadá nástin románu Muž který zemřel jako losos švédského spisovatele Mikaela Niemiho.

Drastická smrt starého muže sice navozuje dramatickou detektivní zápletku, ale Niemimu jde ještě něco jiného. Svůj román totiž zasadil do města Pajala, které je jedním z mála větších sídlišť jinak totálně odloučené pustiny zvané Tornedalen dalekého švédského severu, která leží u hranic s finským Laponskem. Toto území před zhruba dvěma sty lety připadlo Finsku po prohrané válce s Ruskem, což mělo za následek nepřirozené rozdělení zdejších vesnic a rodin, z nichž se postupně stala pozapomenutá a zaostalá enkláva. Téměř jediné, co tohle Bohem zapomenuté místo udržovalo při sobě, dávalo mu jistou logiku a uchopitelný tvar, byl přitom specifický jazyk - unikátní dialekt ugrofinštiny nazývaný meänkieli (dnes jím ve Švédsku mluví zhruba sto tisíc lidí). A i když se v současnosti těší oficiálního uznání menšinového jazyka, nebylo tomu tak…