Jak utéct dluhům

Každá z ocelových siluet postávajících u jezírka před rednitzhembašskou radnicí je originál. Jde o přesné kopie dvou desítek místních obyvatel, odpovídají nejen velikostí, ale i nejmenšími detaily, jako je třeba zakřivení nosu. Silueta Jürgena Spahla v této jedinečné expozicí chybí. „Co bych tam dělal, není tam vůbec nikdo z politiků a úředníků radnice, a vlastně ani žádná místní celebrita. Jen obyčejní lidé,“ rozpřahuje ruce starosta sedmitisícového bavorského městečka. Podle stejného klíče – tedy poskytování prostoru řadovým obyvatelům Rednitzhembachu – tu prý funguje prakticky vše: od plánování kulturních akcí až po sestavování obecního rozpočtu. „Když se o nás zajímaly francouzské noviny, dokonce myslely, že tu vznikla nějaká novodobá komuna,“ směje se pan Spahl. „Nakonec ale napsaly, že místo komuny jsme jen dobře vedená firma,“ dodává muž, který se stal v uplynulých několika letech celebritou německé komunální politiky.

„Jürgen bez dluhů“, jak se panu Spahlovi ve zdejším tisku obvykle přezdívá, totiž dokázal husarský kousek. Silně zadlužené sedmitisícové městečko Rednitzhembach dostal za čtrnáct let svého starostování nejdříve nejen z v přepočtu stopadesátimilionových dluhů, dodneška mu navíc pomohl naspořit stejně velký finanční polštář. „Dokonce někdy nevíme, co s těmi penězi dělat,“ říká…