Lekce žluté aktovky

Mysteriózní brašna v názvu výstavy Tajemství žluté aktovky má vcelku prosté vysvětlení. V pedagogické branži se prý používá jako označení způsobu výuky, při němž učitel přednáší o něčem jiném, než má v popisu práce. Prostě když třeba fyzikář začne místo o teorii strun vyprávět o závěru fotbalové ligy: studenty to probere z letargie, a když je jejich učitel dostatečně schopný, nakonec dokáže na principu vycházení ze zabezpečené obrany vyložit i základní kameny přírody mnohem lépe, než kdyby se řídil jen předepsanými skripty.

Výtvarník a kurátor Michal Pěchouček při vybírání jména čerstvé expozice, rozdělené mezi dvě pražské galerie (NoD a Jelení), po tomto termínu samozřejmě nesáhl jen tak zbůhdarma. Sám se totiž ocitá v podobné pozici. Momentálně učí na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a jak říká, „v multimediálním ateliéru student vždycky přijde s něčím, s čím nemáte žádnou zkušenost“. Proto nezbývá než improvizovat. Podobně je na tom i druhý kurátor Dušan Zahoranský – ten zase donedávna pracoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Oba si teď vybrali ke spolupráci několik svých studentů a česká výtvarná scéna je rázem bohatší o několik zajímavých jmen.

Tortura rohlíků
Tak třeba Libor Uher, autor instalace, ve které předvádí, jak důmyslně se dá provádět tortura na obyčejných rohlících: přikurtované pečivo se zde mučí pomocí žiletek, hřebíků, pilky i horkého vosku. Je to pitoreskní dílko, ale zároveň z…